Docent Valenčík připomněl velkou lumpárnu guvernéra Tošovského, o které se nemluví. Člověka píchne u srdce...

12.04.2019 13:32 | Zprávy

Do svého pravidelného pořadu Na prahu změn si tentokrát bývalý policejní prezident a předseda Asociace nezávislých médií Stanislav Novotný pozval proděkana Fakulty ekonomických studií Vysoké školy finanční a správní v Praze a vedoucího katedry a mezinárodních vztahů tamtéž, a krom toho také bývalého poslance Federálního shromáždění, docenta Radima Valenčíka.

Docent Valenčík připomněl velkou lumpárnu guvernéra Tošovského, o které se nemluví. Člověka píchne u srdce...

Foto: Hans Štembera
Popisek: Radim Valenčík

V úvodu šestašedesátiletý docent Valenčík zavzpomínal na dobu svého dospívání, která připadla na roky, jež formovaly nejen jeho, ale i celý český národ. „Já jsem měl to obrovské štěstí, že jsem prožíval rok 1968 v období života, kdy se člověku otvírají horizonty. Přecházel jsem tehdy na gymnázium, období prvních lásek, netušených objevů… Rok 1968 už jsem byl schopen vnímat, na vstup vojsk si pamatuji dodnes, byl jsem v dětském táboře ve Sloupu. Byl to poslední turnus a můj poslední tábor, protože jsem končil býti dítětem. Byl to šok pro nás, netušil jsem, že se něco takového může stát, bral jsem to jako obrovskou tragédii. Měl jsem vždy pozitivní vztah tehdy k SSSR, a o to to pro mě bylo bolestnější, tato okupace, bylo jasné, že je to okupace, to nejde vysvětlit jinak.“

I přesto se stal Radim Valenčík komunistou, a později dokonce i poradcem prvního polistopadového předsedy KSČM Jiřího Svobody, který se pokoušel stranu reformovat – než na něj byl spáchán atentát. „Nevím, jestli to bylo z pozice skalních komunistů, nebo těch, kteří si reformu nepřáli z druhé strany. Začala to vyšetřovat Federální bezpečnostní informační služba, ale byla z toho stažena.“