Drahé energie. Evropskému průmyslu hrozí ztráta konkurenceschopnosti. Co bude dál? Expert má odpověď

V první polovině roku 2022 narostly ceny elektřiny v České republice v porovnání se stejným obdobím loňského roku o 62 procent, což je podle údajů evropského statistického úřadu Eurostat nejvíce v Evropské unii. Podle analytiků oslovených ČTK se projevily především obchodní spekulace na burze a omezené kroky státu. Tak to vidí například Vladimír Štěpán, analytik firmy ENAS Energy Services. „Máme nejnižší výrobní náklady elektřiny a nejvyšší cenu. ČEZ odvozuje ceny pro odběratele od burzy, kde jsou ceny zvyšovány spekulanty. Plyn nakupuje pouze z burzy na rozdíl od jiných států, takže nejvyšší cena,“ podotkl. Kritizuje vysoké stropy energií, které jsou podle něj ve srovnání s některými jinými státy v Evropě stále vysoko. Celoevropský růst energií pak přičítá politice EU a následným burzovním spekulacím.

Podle analytika společnosti XTB DM Jiřího Tylečka byl vysoký růst energií zapříčiněn hlavně napojením na německý energetický mix prostřednictvím burzy v Lipsku. „Výslednou cenu určovaly drahé plynové závěrné elektrárny. V prvním pololetí, ze kterého máme data, zároveň neexistovala významná státní pomoc s drahými energiemi. Výsledkem byl prudký růst ceny pro domácnosti i firmy,“ uvedl.

S tím, že by burzovní spekulace ovlivnily údaje Eurostatu, ovšem polemizoval Jiří Gavor, výkonný ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií a analytik ENA. „Burzovní spekulace ovlivňují velkoobchodní ceny elektřiny a ty se do statistiky Eurostatu nepromítají. Můžou ovlivňovat to, co jsme zažili v srpnu tohoto roku, kdy na komoditních burzách vystřelila krátkodobě cena elektřiny nad tisíc eur za megawatthodinu. Tyto spekulace mají samozřejmě negativní vliv. Nicméně statistika Eurostatu reflektuje ceníky dodavatelů vlastně retailových konečných spotřebitelů, a to je zcela jiný mechanismus. Dodavatelé nakupují produkty v nějakém časovém horizontu, kolikrát rok dva dopředu. Tam se promítají cenové trendy, ne burzovní spekulace,“ vysvětlil ParlamentnímListům.cz.

Zatímco v České republice byly v prvním pololetí ceny zcela tržní, řada států už přistoupila k plošným formám pomoci

„Co se však týká státní pomoci, s tím bohužel nezbývá než souhlasit, protože Česká republika praktikovala velice úsporný režim a v prvním pololetí ceny, které nabízejí dodavatelé, byly čistě tržní. Nebyla tam žádná pomoc státu v konečné ceně. Nebyly sníženy daně ani poplatky za OZE, nebyl žádný cenový strop, žádná cenová regulace. Takže zatímco v České republice byly v prvním pololetí ceny zcela tržní, řada států už přistoupila k plošným formám pomoci. ČR v té době jednoznačně preferovala adresnou cílenou pomoc, což je samozřejmě dobře, ale vývoj ukázal, že ceny rostou na trhu tak výrazně, že s formou plošné pomoci se žádný stát EU neobejde,“ upozornil.

Anketa

Jste ještě schopni zajistit si dostatek kvalitního jídla?

Ano

16%

Ne, musel(a) jsem se letos omezit

84%

hlasovalo: 16316 lidí

„Česká republika k tomu přistoupila později než ostatní. Například v Polsku, tam se tradičně reguluje cena komodity i v časech, kdy velkoobchodní ceny nebyly zdaleka tak vysoké. Poláci už na začátku roku snížili DPH u plynu na nulu a cenu elektřiny na pět procent. U nás byla v prvním pololetí velká diskuse, kdy opozice navrhovala právě nulovou DPH a odpuštění platby za obnovitelné zdroje. Tak trochu polský přístup. K snížení DPH řada států přistoupila. I Německo, které tak dbá na fungování trhu, už v prvním pololetí snížilo platbu za OZE a od 1.7. je zcela zrušila. Nyní plánuje zastropování cen, přestože je to netržní opatření. Takže to, co se v řadě států dělo už v prvním pololetí, k tomu česká vláda přistoupila až 1.10. Zrušení platby za OZE, úsporný tarif a od 1.1. až do následného roku – což se promítá ve statistikách až za rok 2023 – zastropování cen. Státní pomoc byla velmi úsporná a zpožděná od většiny ostatních států v EU,“ konstatoval Gavor.

Těžko být nějakým ostrůvkem rozpočtové odpovědnosti, když všechny státy kolem výrazně subvencují

Ve druhém pololetí roku 2022 by se tedy už měla v cenách energií projevit některá opatření státu. Mezi ně patří takzvaný úsporný tarif, což je příspěvek, který domácnosti obdrží na základě své smlouvy, přičemž činí celkově 2 000 Kč nebo 3 500 Kč podle spotřeby. Od nového roku pak začnou platit na energie cenové stropy, a to 6 000 Kč za megawatthodinu elektřiny včetně DPH a 3 000 Kč za MWh plynu. K tomu je ovšem nutné připočíst distribuční poplatky.

„Ve druhém pololetí to už bude jiné, nárůst cen nebude v ČR už zdaleka tak markantní. Česká republika se nyní přidala k hlavnímu evropskému proudu. Těžko také být nějakým ostrůvkem rozpočtové odpovědnosti, když všechny státy kolem výrazně subvencují. Prakticky je to nezbytnost zastropování cen. Nyní se uvádějí do chodu různé mechanismy. Nejen stropy na konečné ceny, což je pro odběratele samozřejmě nejpodstatnější, ale na evropské úrovni už bylo odsouhlaseno zastropování cen těch největších výrobců elektřiny. Nyní se jedná i o omezení prudkých cenových výkyvů na burze, konkrétně zavedení dynamického cenového stropu na největší plynové burze v Nizozemsku,“ uvedl výkonný ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií.

Tíha obrovských nákladů na energie přerůstá českým podnikům přes hlavu

Panují však obavy, co se stane s naším průmyslem, zvláště po novém roce. Tíha obrovských nákladů na energie přerůstá už dlouho českým podnikům přes hlavu. Od nového roku mohou naskočit dvě třetiny z nich na spotové ceníky, protože jim končí fixace cen elektřiny i plynu a rozumné nabídky od dodavatelů se shánějí jen obtížně. Následky pro českou ekonomiku, jednu z nejprůmyslovějších, mohou být fatální. Odevzdaně se čeká na často skloňované celoevropské řešení, které by velkým firmám pomohlo. Začínají se však objevovat i více či méně velkolepé plány jednotlivých zemí na finanční injekce, což může být smrtící pro společný trh EU a konkurenceschopnost EU.

Zastropované ceny elektřiny i plynu mají zčásti platit i pro některé menší a střední podniky. Limit se posunul jak pro maloodběratele, tak pro velkoodběratele. U plynu se nakonec zastropování bude týkat i firem se spotřebou 4 200 MWh ročně, původně měl být limit jen 630 MWh. U velkých podniků je však řešení naznačeno jen velmi nepatrně.

„Strop pro velký průmysl je věc, která se zatím nepraktikuje ani v rámci Evropské unie s několika málo výjimkami, aspoň tedy ne ve velkých západoevropských ekonomikách. Je to velmi problematické, všechny velké firmy si konkurují na společném trhu. Nějaká harmonizace je tam namístě. Nicméně celá řada států je velkorysejší než u nás vzhledem k finanční pomoci. Ne zastropování cen, ale řešilo se to třeba ve Francii, kde tradičně regulují, subvencují ceny elektřiny pro domácnosti. Hodně se dodávalo, že takto to má být i u nás jako vzor. Zapomíná se ale na to, že právě velký průmysl trpěl vysokými cenami ve Francii ještě víc než v Německu a Česku. Ceny ve Francii byly úplně rekordní kvůli výpadku francouzských jaderných elektráren. Nicméně zase francouzská vláda byla poměrně velkorysá a už uvolnila docela slušné finanční subvence zejména energeticky náročným podnikům. Takže v mnoha zemích EU se to řeší. Velký průmysl nikoliv stropováním cen, ale finanční pomocí, především energeticky náročnému průmyslu,“ vysvětlil Jiří Gavor.

Evropský průmysl ztrácí konkurenceschopnost

„Ale i tam už se schyluje k diskusi na úrovni Evropské unie a je docela možné, že i tato bariéra bude prolomena. Zejména proto, že evropský průmysl ztrácí konkurenceschopnost. Když si vezmeme cenové křivky a porovnání třeba ceny plynu USA – Evropa – Asie, Evropa z toho vychází velice špatně. Celkem je jasné, že dlouhodobě není možné být konkurenceschopný, když máte ceny na násobcích toho, z čeho vyrábějí vaši konkurenti. Tyto negativní znaky, to znamená, že počátek hrozící deindustrializace, kdy se zejména energeticky náročnější průmysl stěhuje, už jsou v běhu. V Česku se jako první příklad uvádí kolínská Draslovka, která měla výhodu už existujícího koupeného závodu v USA a Jižní Africe. Potom už není nic jednoduššího než výrobu v Česku zastavit a navýšit výrobu v USA,“ konstatoval.

Evropa má nejvyšší ceny elektřiny na světě. Česko přes nejprudší nárůst je „až“ šesté. Krizi extrémně drahých energií ruská invaze na Ukrajinu jen obnažila a více akcelerovala. Již delší dobu vyhání ceny nahoru hlavně překotná zelená politika a regulace v čele s vysokými platbami za emisní povolenky. Nabízí se srovnání se Spojenými státy, kde jsou ceny energií na desetině toho, co v Evropě. A to jak pro domácnosti, tak pro firmy.

„Bohužel je to pravda a je to problém, který je i trochu politický, protože z hlediska třeba podpory Ukrajině jsme jednoznačně spojenci v rámci NATO, nicméně z hlediska hospodářské soutěže jsme konkurenti. Naše firmy musejí konkurovat americkým výrobcům. Těžko lze od Američanů očekávat kolegiální bratrské ceny. LNG vyvážejí a objem vývozu dramaticky narostl. Jsou to soukromé firmy, které si počínají tržně. Co se týče konkurence, že by energeticky náročné výrobky, které se vyvážejí na americký trh, byly nějak mimořádně subvencovány, to určitě nepřichází v úvahu. Pokud by tato situace trvala delší dobu, evropský průmysl opravdu ztratí konkurenceschopnost. V první řadě těžký, energeticky náročný, ale může se to propsat i do celého výrobního řetězce,“ upozornil.

„Vedou z toho ven dvě cesty. Za prvé si asi musíme zvyknout, že nejsme úplně ideální destinace pro energeticky nejnáročnější průmysl a je dobré se přeorientovat na jiný typ produkce. Asi nebudeme zemí zaslíbenou pro cement a ocel. Druhou věcí je, že tak vysoké ceny energií doufejme, že nebudou dlouhodobým fenoménem. Pokud se budou mobilizovat další neruské zdroje zemního plynu. Příznivý vývoj v říjnu nám ukázal, že ceny plynu můžou významně klesnout. Myslím si, že s dostavěním LNG terminálů klesnou znatelně i pod nejnižší úroveň, co jsme teď zaznamenali,“ uzavřel pro ParlamentníListy.cz Jiří Gavor.