Řada lidí podle Duky s velkou radostí hovoří o „chudé církvi“ a má plno návodů, jak by církev měla této chudoby dosáhnout. Nejlépe prý tak, že se vzdá majetkového vyrovnání či jeho části. „Bojím se však, že to je trochu romantická představa,“ glosuje Duka na Radiožurnálu s tím, že by to nevedlo k obohacení chudých, ale k zisku několika, už tak dost bohatých, korporací a jednotlivců.
Stát není tuze dobrým hospodářem
„Vzpomeňme se slzou v oku na takzvanou kuponovou privatizaci a její „otce“. Nevím, kolik obyčejných občanů zbohatlo díky kuponové knížce, ale vím jistě, že nevídaně zbohatlo několik neobyčejně „šikovných“ podnikatelů v této zemi,“ upozorňuje Duka.
Pokud se církev vzdá svých oprávněných nároků, je třeba si podle Duky položit otázku, kam ony finance, kterých se zřekne, přijdou. Bylo by totiž neslýchané, kdyby stát přispěl každému chudému stokorunou nebo tisícikorunou do jeho příjmů. „Skoro bych byl ochoten i říci, že tyto finance by ani neposílily sociální nebo zdravotnické resorty. Stát totiž není tuze dobrým hospodářem,“ dodává Duka.
Kardinál je přesvědčen, že smysluplnější je peněz se „vzdát“ a darovat je na charitativní projekty trvalejšího rázu.
Žádné jachty, vily, ani letadla
Dále Duka ujišťuje, že peníze z církevního vyrovnání nevytvoří platy církevních zaměstnanců či kněží takové, aby se vůbec rovnaly platům vysokoškolsky vzdělaných manažerů či pracovníků ne vždy prosperujících odvětví. „Tento výnos ani nedovolí pořizovat si jachty, vily, soukromá letadla. Rozhodně budeme vždy patřit, jako dosud, mezi „dolních“ deset miliónů,“ píše Duka s tím, že chce být dobrým správcem svěřeného majetku a využívat jej ne k církevnímu zisku, ale k prospěchu ostatních.
„Výnos navráceného majetku má nahradit druhý pilíř financování církví a federace židovských obcí, který by neustále mohl narůstat,“ uzavírá kardinál.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jno
