„Dovolím si zareagovat na postoj pana zákonodárce Mikuláše Ferjenčíka: Zvyšování výdajů na zbrojení na dvě procenta HDP je v českých podmínkách jednoduše nesmysl. Za těch 50 miliard, které by to stálo navíc oproti současnému stavu, bychom mohli zvednout platy všem učitelům o 20 000 korun měsíčně, nebo udržet důchodový systém nad nulou do roku 2035. Neumím si představit, že česká společnost dá větší prioritu armádním zakázkám než důchodům nebo vzdělávání.
Tedy – s ohledem na politické vize Pirátů nejen v oblasti obrany a bezpečnosti – fyzické i kybernetické (ale zejména) souhlasím jednoznačně s názorem pana Davida Bohbota, že tito rádoby ‚dobroskuti‘ skutečně svou nekompetencí a bohužel v tom negativním slova smyslu ‚lidovou tvořivostí‘ představují hrozbu pro normální fungování společnosti, zejména pak v době, kdy se budeme muset – VŠICHNI (bez ohledu na politické postoje) – vyrovnat s nějakým masovým průšvihem, masovou krizovou situací,“ píše Chalupa v úvodu.
Za 23 let politici dovedli ozbrojené síly na hranici směšnosti
„Pokusím se – abych nebyl až tak jízlivý – v níže uvedeném ‚desateru‘ panu Ferjenčíkovi a spol. vysvětlit, proč si myslím, že se mýlí. Proč jsem přesvědčen, že výdaje na obranu jsou nejen nezbytné, ale že bezpečnost je základní ústavní odpovědností politické reprezentace, a tedy i jeho. Třeba to bude dobrý podnět pro to, aby se i Piráti trochu zorientovali v tom, oč v tomto ohledu ‚go‘... a nejsem neochotný k racionální diskusi?“ sděluje exposlanec a představuje své desatero:
1. 2 % HDP na obranu (jako zákonná norma) – jako MANTRA měřítka schopnosti země čelit krizovým situacím včetně kombinované hybridní (fyzické –„zelení mužíčci“ + kybernetické) kampaně, terorismu či válečné agrese – určitě NE ihned a určitě ne jako „Slovo boží“.
2. Navýšení prostředků na obranu nezpochybňuji, ale domnívám se, že na úrovni velení NATO je nutné otevřít diskusi na téma přehodnocení a nového definování toho, co jsou to vlastně výdaje na kolektivní obranu a obranu vlastního teritoria nikoliv ve „století páry“, ale na počátku 21. století a přeměny bezpečnostních hrozeb a přechodu civilizace k informační společnosti – do schopností efektivní obrany nepatří jen tanky a rakety, patří k tomu i energetická, potravinová soběstačnost, přizpůsobení či vybudování potřebné infrastruktury (dopravní, energetické, kybernetické…) atd.
3. ZA NEPOROVNATELNĚ ROZUMNĚJŠÍ považuji zákonem stanovit postupné zvyšování rozpočtu na obranu v ABSOLUTNÍCH HODNOTÁCH, ve střednědobém výhledu deseti let, na každý rok speciálně a definitivně, tak aby bylo dosaženo konsenzuálně dohodnuté cílové částky (odpovídající vypočítané hodnotě 2 % HDP z aktuálního HDP k 31. 12. 2019) napříč politickou i občanskou veřejností. A to bez ohledu na to, zda se během oněch deseti let bude celkové národní HDP pohybovat nahoru, či dolu.
4. Ozbrojené síly se objektivně musejí zmodernizovat a takové jasně definované a na pohybu ekonomických výkyvů nezávislé financování bude jistě znamenat kvalitativně zásadní pozitivní význam pro plánování, modernizaci a realizaci akvizic.
5. 20 % z objemu takto stanovené cílové částky – viz bod 3 – na posilování kapacit využitelných je určeno především k zajištění schopností v rámci sil kolektivní obrany NATO – určitě je to logický a nutný parametr. Otázka ale je, kolik z těchto 20 % bude investováno do kybernetické obrany? Polovina? Pozn.: Dříve či později budeme nuceni investovat v podstatě stejné finanční prostředky, jaké dnes investujeme do fyzické obrany, do obrany kybernetické.
6. 80 zbývajících procent z objemu takto stanovené částky – viz bod 3 – doporučuji investovat v odborníky (nikoliv politiky) stanoveném poměru mezi: nákup techniky a technologií, nákup výstroje a výzbroje vojáka, budování učebně výcvikové základny (jak fyzické – např. boj ve městě, tak virtuální – simulátory), vzdělávacího systému v oblasti obrany, pro zajištění dostatečných záložních kapacit a zásob pro udržení schopností bránit zemi v řádu týdnů. Další investiční oblastí by měla být již nyní postupná příprava a budování zázemí pro zavedení 3–6měsíční prezenční civilní branné přípravy jako povinné v horizontu cca šesti let.
7. Domnívám se, že by rozhodnutím vlády mělo dojít k propojení a použití společné významné investice, především MV a MO (IZS a AČR) do obnovy civilní obrany a ochrany (do branné výchovy – přípravy obyvatel na krizové situace a obnovy branného svazu – branných spolků).
8. Dále se domnívám, že by rozhodnutím vlády mělo dojít k propojení a společné významné investici k provedení zásadní reorganizace akvizičních procesů branných a bezpečnostních složek vytvořením jedné „akviziční (nadresortní) agentury“, která by soustředila jen na ty nejlepší pracovníky a odborníky jednotlivých resortů, systemizovala by plánování, koordinovala by a realizovala akvizice pro pouhou!!! cca stotisícovou brannou a bezpečnostní komunitu. Nepochybuji, že by se toto opatření během krátkého období projevilo nejenom rychlostí, kvalitou nákupů, nehledě ke zvýšení kompatibility vybavení všech součástí obrany a bezpečnosti, ALE ZEJMÉNA ZNAČNÝMI FINANČNÍMI ÚSPORAMI (nikoliv na konto kvality).
9. Též se domnívám, že chybí zásadně vyšší podpora domácího obranného průmyslu zejména v oblasti produkce potřeb k zajištění budoucí civilní obrany a ochrany (cca pro dva miliony občanů), pro kybernetickou obranu a bezpečnost, nevyjímaje posílení s tím souvisejícího rozpočtu pro specifickou vědu, výzkum a vývoj v oblasti obrany a bezpečnosti – především pak v oblasti radioelektroniky, robotiky, autonomních systémů a umělé inteligence. Synergické efekty takové ambice jsou nezpochybnitelné – jak pro využití ve standardním civilním průmyslu, tak pro znovuobnovení inovačního potenciálu ČR, tak i pro proexportní aktivity a úspěchy v mezinárodním prostředí (příkladem je Izrael).
10. Vzhledem k tomu, že nevěřím v předpoklad nárůstu počtu příslušníků ozbrojených sil o 10 000 mužů („rybník je nadlouho vyloven“), existující poměr mezi „bojovníky“ a úředníky v uniformách (nemyslím tím nic hanlivého, například logistické zajištění moderní bojové činnosti je nezbytným předpokladem úspěchu), dosažení počtu 10 000 „bojovníků“ z celkem 25 000 příslušníků ozbrojených sil bude pozitivní změnou. Proto doporučuji zaměřit se na CIVILNÍ OBRANU – jen blázen si může myslet, že desetimilionovou populaci lze komplexně ochránit cca 80 000 příslušníky branných a bezpečnostních složek, respektive cca 30 000 „bojovníky“… v reálu tedy připadá jeden „bojovník“ na 333 občanů! Podle mého názoru je tedy nanejvýš odpovědné, účelné, efektivní a finančně nenáročné vybavit občany tak, aby si v řadě aspektů krizové situace dokázali poradit i bez asistence profesionálů (u nich si dovolím předpokládat, že budou mít plné ruce práce s tím, aby zajistili dostatečnou ochranu kritické a významné státní infrastruktury). I náklady na CIVILNÍ OBRANU doporučuji, s odvoláním na článek 3 „Washingtonské úmluvy“ započítat do oněch tantrických 2 % HDP.
Psali jsme:
Jde o obranu země. Nelze ji nahradit výdaji na pseudosociální podporu všech trubců
Dále pak exposlanec uvádí: „Jinými slovy: POKUD SE NEBUDE bezhlavě utrácet za zbytné věci (ale provizně výživné obchody), pokud se bude investovat nejen do „tanků“, ale do všeho, co souvisí s naší všeobecnou národní schopností čelit, vydržet a přežít, pak takové VÝDAJE ROZHODNĚ NELZE NAHRADIT VÝDAJI NA PODPORU NEZISKOVEK, NA PODPORU PSEUDOSOCIÁLNÍ PODPORY VŠECH TRUBCŮ parazitujících na sociální politice. A bohužel je nelze uvolnit ani na další jiné výdaje státního rozpočtu… pane Ferjenčíku… protože jde o obranu země,“ tvrdí.
_profil_top.jpg)
Ing. Bohuslav Chalupa
„Na závěr drobná poznámka – objektivní skutečností je, že vstupem Hnutí ANO 2011 v roce 2013 do Sněmovny, respektive i do politického rozhodování o obraně a bezpečnosti, se podařilo devastaci ozbrojených sil zastavit, nastavit zcela jiné přístupy a parametry včetně přístupu a chování Sněmovny k ozbrojeným a bezpečnostním složkám. Podařilo se v tomto ohledu nastavit vzestupnou, nezpochybnitelnou tendenci pozitivních změn. A přes skutečně značné pracovní nasazení „aňáků“ opravdu nelze věci skokově zlepšit za pouhopouhých šest let (z toho minus cca rok a půl vlády bez důvěry)…
Vím, jak na to, vím proč a vím s kým… (úsměv) Rozum a srdce,“ sděluje Bohuslav Chalupa a na úplný závěr poznamenává: „Kdyby někdo pochyboval o mé ‚názorové konzistentnosti‘, mohu ji doložit níže uvedenými několika málo odkazy z mnoha jiných na stejné téma.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
