Chmelár nejprve ocenil stanovisko slovenské diplomacie, která se nepřipojila k vlně vyhošťování diplomatů, jen si předvolala ruského velvyslance. Předvolání ambasadora a žádost o vysvětlení je podle něj v situaci, kdy nejsou pádné důkazy pro ruskou vinu a kdy Rusko naznačilo, že otravná látka Novičok mohla pocházet mezi jinými zeměmi i ze Slovenska, adekvátní diplomatickou reakcí.

Ohledně vyšetřování případného původu Novičoku je mu sympatičtější postoj prezidenta Zemana, který požádal BIS, aby prověřila, zda nemohl z ČR skutečně pocházet (už proto, že SSSR před rokem 1989 rozmísťoval na území svých satelitů řadu bojových látek, na které se pak v chaosu devadesátých let zapomnělo – na Slovensku se takto „náhodou“ objevilo šest sovětských raket SS-23), než kategorické odmítnutí ze strany slovenského státního tajemníka ministerstva zahraničí, ale pořád je to prý lepší než závody ve vykazování diplomatů, které spustily některé západní země.

Pak Chmelár upozorňuje, o co v celé kauze vlastně jde. Británie obviňuje Rusko z „prvního chemického útoku na území členské země NATO“ poté, co byl v Salisbury otráven Sergej Skripal. Ukazuje se na Rusko, protože Skripal odtud pochází a kdysi působil jako agent tamní rozvědky. Britské stanovisko o ruské vině podpořila EU s úžasným zdůvodněním, že „neexistuje alternativní vysvětlení“.