Ukazuje, že zavedením vysokého zdanění jen poklesne motivace lidí ke studiu a k práci. „Ostatně, proč byste si měli zvyšovat kvalifikaci nebo víc pracovat, když vám stát peníze sebere a přerozdělí je třeba i těm, kteří se k nízkým příjmům dostali kvůli své lenosti,“ varuje. Kdo naopak dle něj vydělá, je samotný stát a na něj nasátý úřednický aparát, jemuž při přerozdělování část prostředků zůstane. „To také zrovna nemotivuje ke snaze být úspěšný a více vydělávat,“ dodává.
Vysoce kvalifikovaní lidé, jako jsou lékaři či odborníci v oblasti IT, poté mohou ze země s neúměrně vysokým zdaněním příjmu odejít. A ekonom varuje, že se tak země přiblíží do kategorie „levné montovny pro vyspělejší státy“. Neopomíná, že bez naděje na úspěch také nebudou mít potřebu vzdělávat se ani mladé generace.
Ing. Miroslav Křížek, Ph.D., LL.M.
S odkazem na Lafferovu křivku, která ukazuje vztah mez optimálním a příliš nízkým, či naopak vysokým zdaněním, upozorňuje, že v určitý moment velmi vysokého daňového zatížení přestanou lidé daně přiznávat a vyplatí se jim riskovat riziko z daňových úniků, přičemž se projeví i samotná nižší motivace ekonomických subjektů k vyšším výkonům. Při extrémním zdanění tak paradoxně stát může získat na daních méně, než při optimální hladině odvodů poukazovaných státu.
Nejvíce pak na zvýšení daní prodělají zejména ti chudí. Socialistům ekonom na jejich názory odpovídá slovy britské premiérky Margaret Thatcherové. „Železná Lady při jednom zasedání sněmovny přesně vystihla, o co vlastně socialistům jde; na jednoho socialistického poslance briskně zareagovala: ‚On by radši viděl chudé chudší, jen když bohatí zchudnou. To je socialistická politika!‘“ cituje jednu z nejvýznamnějších političek. A sdílí názor, že by stát měl být efektivní a vybírat daně v co možná nejnižších daňových sazbách.
autor: rak