„Teorie o blížící se krizi jsou senzacechtivé a fakty nepodložené,“ zmínil například ekonom Pavel Kohout. Podle jeho slov ke globálním bankovním krizím dochází zřídka – vzpomněl letopočty 1874, 1931 a 2007. „Ve všech případech šlo o zcela výjimečně nešťastné souhry okolností. Pouhý fakt, že akcie nebo nemovitosti vypadají drahé, nic neznamená,“ dodal s tím, že není třeba propadat panice.
Oproti tomu ekonom Lukáš Kovanda míní, že na krizi je zaděláno již od roku 2008. „Nevíme jen, zda půjde o celkem běžnou krizi, nebo o ‚den zúčtování‘. V roce 2008 vlády a centrální banky začaly aktivisticky řešit propukající finanční krizi. Za peníze daňového poplatníka zachránily banky, které měly zkrachovat. Poté nalily – a stále nalévají – do ekonomiky stovky miliard peněz nově vytvořených ‚z ničeho‘,“ podotkl Kovanda. Kapitalismus byl podle jeho vyjádření znásilněn.
Obavy naopak nesdílí bývalý guvernér ČNB Miroslav Singer. „A marně přemýšlím o někom, pro jehož označení bych použil slovo ‚ekonom‘, kdo sdílí,“ řekl.
„Zatímco přicházející tzv. Velkou recesi neviděl předem skoro nikdo, tak po ní se stalo módou vidět krizi za každým rohem. A s blížícím se desátým výročím plného vypuknutí se tato snaha ještě zesiluje. Něco jiného ovšem je, že skutečné problémy, kořeny Velké recese, nebyly vyřešeny,“ zmínila ekonomka Ilona Švihlíková.
„Jede se na ‚dopingu‘ kvantitativního uvolňování a nízkých úrokových sazeb – a považuji za vysoce pravděpodobné, že ty mohou přetrvat ještě mnoho let. Nejde o ceny nemovitostí a jejich nárůst. Dluh amerických domácností překonal vrchol z roku 2008, bohatství je ještě nerovnoměrněji rozloženo. Je vidět, že inflace se odmítá chovat podle Philipsovy křivky, ergo tu máme další ‚rozpojení‘ ekonomických fundamentů,“ dodala.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
