Když ekonomka Hana Lipovská uvažuje o Evropské unii, připomíná jí prý kotel s vodou, v němž se má vařit žába. Z počátku se nebohému živočichovi zdá, že je vše v pořádku, má kotel plný vody, ve kterém se i plavat dá. Po nějaké době začne teplota vody růst, protože pod kotlem hoří oheň, ale žába je stále spokojená, zdá se jí snad dokonce, že voda je teď o něco příjemnější. A pak je najednou pozdě. Žábě začne být v kotli pořádné horko. Nakonec se uvaří.

Podobně je to prý s Evropskou unií, která v roce 2012 začala vařit tzv. fiskální kompakt.

„Dnešním dnem byla dovařena jedna žába, pod kterou se začalo přikládat v roce 2012: fiskální kompakt. Když se o kompaktu začalo mluvit, měli jsme zde Nečasovu vládu a na Hradě prezidenta Klause. Od té doby se vystřídalo pět, slovy pět, vlád – a původně zcela neprůchozí část ‚Smlouvy o stabilitě, koordinaci a řízení v hospodářské a měnové unii‘ dnes čeká na kontrasignaci premiérem. Právě v tom je nebezpečí většiny podobných unijních smluv: Brusel má nekonečné množství času.Jedna sedmiletka je pro voleného politika věčnost, pro úředníka však jen drobná epizodka života. Vše se dá vysedět. Vystát. Vyčekat,“ napsala Lipovská na sociální síti facebook.

EU podle Lipovské řeší řadu věcí právě tak, že je vysedí, kritiky unaví a nakonec slaví úspěch se sedmiletým „vývarem z ropuchy“.