V britském referendu o dalším směřování Spojeného království se 17,4 milionu voličů vyslovilo pro vystoupení z Evropské unie, pro setrvání jich bylo 16,1 milionu při volební účasti 72,2 procenta. Velká Británie se tak stane první zemí, která z EU odejde. Tamní komentátoři označují výsledek referenda jako zemětřesení, které bude mít dalekosáhlé důsledky pro Británii i pro Evropskou unii. „Hned mě napadlo, že bude následovat boj ‚europejské byrokracie‘ proti všem, kdo budou přímo i nepřímo ohrožovat její existenci. Ale také otázka – a o tom nemám žádné bližší informace, nehledě na týdenní mediální třeštění u nás, a zejména v České televizi – kdo na tom vlastně vydělá,“ přiznává pro ParlamentníListy.cz politický analytik Zdeněk Zbořil.
Byl si skoro jistý, že za hlavního viníka bude vyhlášen Vladimir Putin, a k tomu už také došlo. „Ale přece jenom, když už i k českým komentátorům pronikla zpráva, že se hroutí libra, přece jen by byly zajímavější zprávy, jak na to reaguje Londonburg – v Rusku se tak říká londýnské City – a tamější banksteři. Že by, pokud tuto akci přímo nevyvolali, neměli připravený plán A nebo B, se mi nechce věřit. A také ta mediální hyperaktivita se mi zdá podezřelá. V České republice to chápu. Bylo třeba něčím barevnějším překrýt události v policii a Ministerstvu vnitra. Ale i v jiných evropských zemích se o to zajímali. Nikoli snad celý svět, jak tvrdil jeden český politický komentátor v televizi, ale jak jsem se dočetl, dokonce i v zemích jihovýchodní Asie, o nichž se mluvilo v souvislosti s jejich konkurenceschopností na úkor ekonomiky Evropské unie,“ podotýká politolog.
Juncker i Schulz mají tolik hříchů, že by měli odstoupit ať tak, nebo tak
Krátce po vyhlášení konečných výsledků oznámil britský ministerský předseda David Cameron, že země potřebuje nové vedení, a proto na svou funkci rezignuje. Premiérem zůstane ještě v nejbližších měsících, na podzim by se mělo rozhodnout o jeho nástupci. Brzy poté se začaly ozývat první hlasy, že by rezignovat měli i předseda Evropského parlamentu Martin Schulz nebo šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker, protože brexit je více chybou EU než hlasujících Britů. „O tom nelze pochybovat. Oba pánové mají tolik hříchů, že by měli odstoupit, i kdyby Velká Británie hlasovala jinak. Problémem je, že ‚východňári‘, kteří si je mimochodem také zvolili, se budou držet svých gáží, ať už je berou za ‚komisařství‘ v EK, nebo za to podivné poslancování v EP. Konec konců to předvedli před občany ČR a diváky OVM paní komisařka Jourová a pan europoslanec Telička,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Nejen proto si však myslí, že oba zmínění pánové svá křesla neopustí. „Jsou natolik přesvědčení o své nepostradatelnosti, že se budou snažit přenést svou vinu za odmítnutí členství v EU britskými voliči na někoho jiného. A protože – podobně jako jiní unijní politici a hodnostáři – jsou nakažení infekcí, které říkáme po fulbrightovsku pýcha moci, musí si najít nějakou oběť, která z nich bude podle evropských křesťanských hodnot snímat jejich viny. Jistě mají připravenou i variantu druhého referenda, nebo, jak někdo vtipně řekl, opakování hlasování až do doby, kdy bude po jejich. Zatím jim strach, že se i někomu jinému dostane odvahy napodobit občany Spojeného království, zatemňuje mysli, protože se obávají, co by ještě bylo možné položit v jejich neprospěch na misky vah je soudící spravedlnosti,“ myslí si politolog.
Jako Schwarzenbergovi voliči, co po prohře začali podepisovat petici
Přijmout prohru v politice bývá ještě těžší než ve sportu. Už více než tři miliony Britů podepsaly internetovou petici, která vyzývá k uspořádání nového referenda o členství země v Evropské unii a deník The Guardian napsal, že referendum o EU není právně závazné. „Myslím, že ve Velké Británii jsou trochu jiné poměry než na Ukrajině. Ale přesto se budou hledat způsoby, jak výsledek referenda zvrátit. Vzpomeňme na Francii, Nizozemsko a hlavně Irsko se dvěma referendy rok po sobě a jejich hlasování o přijetí Lisabonské smlouvy. Ty dosavadní tři miliony petentů mi připomínají české voliče Karla Schwarzenberga, kteří nejdříve toužili po přímé volbě, a když to nevyšlo, začali podepisovat petici Zeman není můj prezident!“ připomíná Zdeněk Zbořil ty, pro které je demokratické jen to, co je po jejich.
Takže v souvislosti s britským odchodem z Evropské unie se ještě můžeme dočkat ledasčeho. „Možná, že se soustředěným tlakem evropských unijních politiků a jim sloužících mediokratů podaří dát dohromady ještě více podpisů. Ale bude-li jich méně než 16 milionů, bude to fraška, které se bude anglický smysl pro fair play – navíc více populární doma než v zahraničí – bránit. Zajímavé bude v této souvislosti vyjádření Jejího Veličenstva královny Alžběty, o níž se dosud příliš nemluví, které sice nemusí být mnohomluvné, ale o to zásadnější. A rozhodně zajímavější než nekonečná povídání ve slavném Parlamentu, který ale už v minulosti prožíval slavné diskuse a spory o jedinečnosti Velké Británie a její imperiální svrchovanosti,“ míní politický analytik.
Dnes každý ví, jak by měla EU vypadat, ale léta většina z nich mlčela
Rakouský list Der Standard našel důvod brexitu v tom, že v současném stavu je Evropská unie „projektem elit, nikoli srdcovou záležitostí jejích občanů“. Brexit je podle jiného deníku, Die Presse, vítězstvím těch, které negativně zasáhla globalizace, nad elitami. „To jsou všechno takové císařské rady kosmických rozměrů. Dnes sice každý ví, jak by měla EU vypadat, ale celá léta většina z nich mlčela. Je pravda, že v Rakousku byli vždy euroskeptičtější dříve než jinde, viz úspěchy FPÖ, ale když šlo o něco vážnějšího, třeba i migrační vlnu, sankce vůči Ruské federaci, zůstávali pasivní. A to přesto, že jim tato poslušnost přinášela značné ekonomické ztráty. Ale hlavně, ono je to vítězství Velké Británie, i když má jistý symbolický význam, velmi nepatrné. Uvidíme, jak se polekané elity budou chovat, až se vzpamatují z leknutí, že je někdo nepovažuje za všemocné a nebojí se jich,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek v rozhovoru pro deník Právo uvedl, že bychom hlasování Britů neměli chápat jako jejich zvláštnost, ale uvědomit si, že otázky, které si lidé kladou tam, mohou být položeny zítra i tady. Podle něj Britové řekli: „Tady se poctivě nemluvilo o věcech, které nás pálily.“ Šéf české diplomacie dodal, že silným motivem pro brexit se stalo vědomí, že stát by měl rozhodovat o tom, kdo může a kdo nemá přijít na jeho území. „Pan ministr zahraničí si zřejmě díky své upovídanosti neuvědomuje, že ‚my‘ jsme ‚o tom‘ mluvili dávno, zatímco on a jeho přátelé o tom nemluvili. Jistě ta nekompetentně zadržovaná migrace byla jedním, ale jen jedním z mnoha důvodů, proč se Britům, stejně jako mnohým jiným v EU nelíbí. Vzpomeňme jen, kolik času evropští politici strávili tím, že nám zakazovali ‚tuzemák‘ a pomazánkové máslo! To jsou urážky, které se nezapomínají,“ tvrdí politolog.
Evropští nedotknutelní by si měli přečíst o tváři za sklem od Wolkera
Podle něj však to hlavní, co lidi v celé Evropské unii uráží, je nedostatek sebereflexe reprezentantů jen někdy volených, jindy jen jmenovaných. „Není to jen nějaká ‚pachuť elit‘, která by se náhle objevila, ale která trvá už dost dlouho. Kdyby si dokázali evropští nedotknutelní někdy přečíst báseň Jiřího Wolkera o kavárně Bellevue, možná by pochopili, že i v těch tvářích za sklem, je možné vidět nenávist,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil. Možná i proto se po brexitu ozvalo z dalších zemí volání po referendu o EU. „Zda radikální protievropští politici budou díky těm různým nesmyslům, které přicházejí z Bruselu, úspěšní, není tak docela jisté. Ale pravda pravdoucí je, že slovo Brusel už není pro mnoho lidí v členských zemích jen jméno největšího města Belgického království, ale také, a možná především, nadávkou,“ poukazuje politický analytik.
Brexit udělal radost kandidátu na amerického prezidenta Donaldu Trumpovi, i když v Česku se víc skloňuje Rusko, podle europoslance Pavla Teličky se z brexitu může u nás radovat jen blázen. „Pan Telička jistě říká pravdu, ale jen do výše svého platu. Když pomineme Donalda Trumpa s jeho zvláštním typem nevzdělanosti, je v nešťastném Teličkově vyjádření – nešťastném proto, že odsuzuje i ty, kteří jsou k EU jen kritičtí – drobné zrnko pravdy. Nechci tvrdit, že z EU se stane Svatá říše římská národa německého. Ale SRN má už dnes v EU dominantní roli alespoň z hlediska ekonomického. Také pohled německých bankéřů, podnikatelů a šéfů nadnárodních korporací na Východ není tak zasmušilý jako těch odjinud. Jak budou vypadat v nejbližších budoucnosti vztahy mezi SRN a Ruskou federací sice ještě nevíme, ale že na něm budou profitovat outsideři národohospodářského celku EU jen částečně, se zdá být jasné už dnes,“ uvědomuje si Zdeněk Zbořil.
Multikulturní společností se dá velice dobře manipulovat a ovládat ji
Americký miliardář George Soros, který před negativními následky brexitu varoval už před referendem, po něm prohlásil, že rozhodnutí Britů opustit Evropskou unii způsobí její „prakticky nezvratný“ rozpad. Přesto vzápětí dodal: „Po brexitu se musíme spojit všichni, kdo věříme v hodnoty, na nichž EU stojí, abychom společenství zachránili a reformovali. Jsem přesvědčen, že až se následky brexitu v příštích týdnech a měsících projeví, stále víc lidí se k nám připojí.“ Přitom právě on bývá často spojován s tím, do jakých konců to Evropská unie dovedla. Když jeden z nejvlivnějších dnešních politiků v Polsku Jaroslav Kaczyński v projevu na kongresu strany Právo a spravedlnost označil jako dva nejzávažnější problémy Polska suverenitu a multikulturalismus, kritizoval právě amerického miliardáře Sorose, že je jedním z těch, kdo se snaží omezit suverenitu Polska.
Kaczyński řekl, že Soros podporuje multikulturní ideologií a zničení národních evropských států proto, že multikulturní společností se dá velice dobře manipulovat a ovládat ji a nemusí se tak brát ohledy na zájmy a přání původních obyvatel, ani se nemusí přímo odstranit demokratický princip voleb. Stačí mít společnost rozdělenou do spektra kulturních frakcí, kde ani jedna frakce nemá většinu, což se dnes v Evropě děje a což je výsledkem aktivní propagace a praktikování multikulturalismu.
Falešná demokracie, kde se nedělá rozdíl mezi svobodou a svévolí
„Nebohý Jiří Bystřický o tomto problému napsal studii ‚Politika kompetence a ztráta teritoriálně ustavené moci státu‘. Mohu-li si zde dovolit alespoň jednu výpůjčku z politologie, cituji jeho názor, že ‚v ohnisku politiky kompetence, stojí ztráta teritoriálně ustavené moci národního státu, jež pozvolna ustupuje vlivu globálního kapitálu, který neodvolatelně kolonizuje státně organizovanou politiku. Zatímco na jedné straně vidíme vytrvalé snahy o využití globálních integračních procesů pro etablování kosmopolitních strategií, pak na druhé straně máme stále dosud vlivné parciální národní zájmy, které nové prostory politických strategií a jednání vehementně uzavírají‘,“ konstatuje Zdeněk Zbořil.
„Proto můžeme s ním mluvit o ‚falešné demokracii‘, ve které se odkazuje na většinu, a většinové rozhodování nedělá rozdíl mezi svobodou a svévolí. Tak vykládá současný stav světa a Evropy filosof a nám nezbývá než, jak říká klasik, pokusit se tento svět změnit. Nemyslím si, že Soros György je tím skutečným hybatelem, ale i když je to jen jakýsi ‚trochu jiný bílý kůň‘, je jasné, že je dobrým příkladem rozdělení světa na vládnoucí a ovládané,“ myslí si politický analytik.
V posledních dvou měsících se ve Sněmovně odehrává absurdní divadlo
Podle červnového volebního modelu Centra pro výzkum veřejného mínění předstihla ČSSD po půl roce hnutí ANO, které postihl výraznější propad voličské obliby. Sociální demokraté by podle tohoto průzkumu nyní sněmovní volby vyhráli se ziskem 24,5 procenta hlasů, hnutí ANO by získalo 23,5 procenta, což je o 4,5 procentního bodu méně než v květnu. Tato překvapivá data glosoval bývalý předseda vlády i ČSSD Jiří Paroubek s tím, že CVVM patří k těm nejméně přesným a nejvíce kontroverzním agenturám pro výzkum veřejného mínění u nás. „Pár dní před klíčovým zasedáním Ústředního výkonného výboru ČSSD přichází, pro vedení jako na zavolanou, aby byla posílena vnitrostranická pozice premiéra Sobotky a jeho prvního stranického náměstka, ministra vnitra Chovance, průzkum CVVM, podle kterého strana značně posílila,“ upozornil Jiří Paroubek na možnou příčinu vzestupu ČSSD.
Ing. Jiří Paroubek
Ještě před zveřejněním průzkumu CVVM prohlásil Andrej Babiš, že pokud hnutí ANO příští volby nevyhraje, tak on v opozici nebude. „To je vyloučeno. Nemohu sedět ve žvanírně, kde si někteří hrají na demokracii,“ řekl šéf hnutí ANO Hospodářským novinám s tím, že by určitě odešel z politiky a raději by se soustředil na podnikání a ve volném čase by cestoval. „Jestli něčemu skutečně věřím, pak tomu, že Andrej Babiš právě těmto svým slovům dostojí. To, co se v posledních dvou měsících v Poslanecké sněmovně děje, je takové absurdní divadlo, že by si ho byl nedokázal představit ani jeho spolutvůrce Václav Havel. A pokud je možné číst výsledky průzkumu CVVM jako důvěryhodné, pak nezbývá než konstatovat, že je jasné, co si občané ČR přejí. Já tomu sice nemusím věřit, ale zřejmě jsou zkušenosti minulých 20 až 25 let pro občany ČR natolik inspirativní, že na ně nehodlají zapomenout,“ diví se Zdeněk Zbořil.
Nikdo nemůže zachovávat klid, když ten druhý táhne do boje
Na rostoucí napětí v koalici reagoval prezident Miloš Zeman doporučením, že by hnutí ANO mělo se sociální demokracií „zklidnit hru“ a společně dovládnout až do řádných voleb v roce 2017. Loni v únoru prezident naznačil, že v případě rozpadu vlády by dal šanci na sestavení nového kabinetu Babišovi jakožto šéfovi druhé strany z voleb, nyní míní, že by si Andrej Babiš měl počkat, jak dopadnou volby v roce 2017. „Je to tak trochu řeč o provaze v domě oběšencově. Mnoho veřejných vystoupení pana prezidenta v poslední době nikomu na klidu nepřidává. A ať již má pravdu, nebo ne, nemusí každý, kdo navíc není zvyklý na ty neuvěřitelné ztráty času, který by mohli naši poslanci věnovat něčemu užitečnému, reagovat jinak, než tím, že od toho odejde. A hlavně, nikdo nemůže zachovávat klid, když ten druhý táhne na ohnivém oři do boje,“ upozorňuje politolog.
Ing. Miloš Zeman
Koaliční rivalové si však poměřovali síly ve čtvrtek při sněmovním bezpečnostním výboru, který nakonec neschválil program jednání k reorganizaci policie. Jeho členové neodsouhlasili ani debatu o zřízení vyšetřovací komise. Zasedání tak skončilo, aniž se dostal ke slovu odcházející šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta, šéf ostravské expozitury útvaru Jiří Komárek a olomoucký vrchní žalobce Ivo Ištvan. Nejsilnější vládní strana tedy dosáhla svého a totéž platí i v případě Bezpečnostní rady státu. Kvůli reorganizaci policie požadovali její svolání lidovci i hnutí ANO, ale premiér Bohuslav Sobotka jim nevyhověl, takže se uskuteční až uprostřed léta.
Chovanec možná nakonec pochopí, že není tak velký stratég, jak si myslel
„Zdá se mi, že alespoň pan předseda vlády a prezident to s tím uklidněním myslí vážně. Právě naopak. Bojují sice o každý den, snad o každou hodinu, a plukovníků se umějí svými starobylými intrikami zbavit, ale nemohou se nezbavit reality. Až se objeví ‚Šlachtova zpráva‘ v Poslanecké sněmovně, dopadne to s ní stejně jako s tou Kubiceho. Během několika minut bude neznámo kým rozmnožena a okamžitě v podobě trhacího kalendáře distribuována bez možnosti tomu kýmkoli od Policie ČR nebo personálu Sněmovny zabránit. Toto prázdninové protahování poslouží jen většímu zájmu médií o senzace v okurkové sezóně a možná i pan ministr vnitra Chovanec nakonec pochopí, že není zas tak velký stratég, jak si původně myslel,“ podotýká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Turecký velvyslanec Ahmet Necati Bigali poslal dopis ministru financí Andreji Babišovi, v kopii také předsedovi Senátu Milanu Štěchovi, šéfovi Sněmovny Janu Hamáčkovi a ministrovi zahraničí Lubomírovi Zaorálkovi, v němž si postěžoval na vzestup islamofobních nálad, který by podle něj měl být intenzivně a hlasitě odsouzen. „Doufám, že alespoň kopii svého dopisu pošle pan velvyslanec také předsedovi vlády Bohumilu Sobotkovi a prezidentu Miloši Zemanovi. Zejména ti jsou odpovědni za ‚tvorbu zahraniční politiky ČR‘ a také za ‚zastupování ČR navenek‘. Ale možná, že nad nimi již zlomil svou šavli, protože ho tak urazili svými slovy k výročí turecké genocidy Arménů,“ poznamenává poliotolog.
Kvůli vynucenému přátelství nemusíme stát před Turky v pozoru
„Česká republika je s Tureckem sice společným členem NATO, ale nevím, jak se nám bude po takových a podobných slovech bojovat proti našim společným a nadekretovaným nepřátelům. A to i přesto, že slova paní doktorky Samkové mnozí z nás odsuzují ‚intenzivně a hlasitě‘. Nemyslím si totiž, že kvůli vynucenému přátelství musíme stát v pozoru při raportu u tureckých vládních nebo vojenských autorit. A pokud si páně velvyslancův prezident myslí, že turecko-německý pakt z letošního roku nás bude vracet do dějin, pak i on by měl proti takovému stavu protestovat. Možná, že neví, že ve střední Evropě máme lepší historickou paměť, než si oni dva myslí,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
