Tím nejlepším, co se tento týden objevilo v médiích, je středeční článek na iDNES od Milana Vodičky. „To je velmi zkušený novinář, myslím, že vůbec jeden z nejobjektivnějších v téhle zemi. V poslední době se často věnuje odhalování různých nesmyslů a propagandistických věcí, které nás obklopují. A jedna z nich spatřila světlo světa pod titulkem ‚Americké oslepnutí: jak média zazdila Wu-chan. Teď přepisují články‘. Tenhle text je dokonalou analýzou toho, jak fungují, respektive nefungují a veřejnost obelhávají média všude možně po světě, nás nevyjímaje. Jde o to, že americká média už netabuizují teorii o tom, že koronavirus unikl z laboratoře v čínském Wu-chanu, přičemž víme, že tyto laboratoře byly americké a byly tam umístěny za vlády prezidenta Obamy pod gescí předního amerického epidemiologa Anthony Fauciho, který to před časem ještě za prezidenta Trumpa přiznal na jedné tiskovce v Bílém domě,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Donedávna se o tom však nesmělo mluvit, ale nyní to bylo detabuizováno a najednou se dokonce i v těch nejoficiálnějších amerických médiích mění dikce. „Třeba Washington Post tiše změnil titulek a text loňské zprávy tak, která hovořila o ‚konspirační okrajové teorii již vyvrácené vědci‘, tedy teorii o tom, že koronavirus unikl z laboratoře ve Wu-chanu. Nyní místo toho najdeme text, že šlo o ‚koronavirovou okrajovou teorii, o níž se vědci dohadují‘. To je ale úplně jiný význam, je to jedna z teorií. Trošku přeskočím jinam, ale dává to smysl. To je stejné, jako když dnes vykřikují senátoři, že prezident je nezpůsobilý, protože na rozdíl od premiéra prohlásil o výbuchu ve Vrběticích, že pracuje s více teoriemi, kdežto vláda tvrdila, že existuje jedna jediná, a to je ta údajná ruská stopa. Čekám, že za rok, za dva, se vynoří docela normální oficiální zpráva o tom, že těch teorií je více a že je třeba to prostudovat a prošetřit,“ poznamenává mediální analytik.
Fotogalerie: - Procházka na lávce
Média nejsou objektivní, i když tuto fake news o sobě šíří
Bojíte se klimatické katastrofy?Anketa
Milan Vodička přitom cituje některá americká média, třeba šéfa washingtonské redakce televize ABC Jonathana Karla, jenž prohlásil: „Některé věci mohou být pravda, i když je říkal Donald Trump“. Jeho kolega z New York Times David Leonhardt si ovšem myslí opak: „Když něco říkají republikáni, nemůže to být pravda“. „A teď si postavte vedle sebe tyhle hlouposti a vidíte, že to poslední důležité ze všech těch tezí je slovo pravda. O tu totiž nikomu nejde. Všem jde jenom o moc, vliv a posun k nějakým zájmům, ale rozhodně ne o pravdu. Velmi dobře to pan Vodička komentuje slovy: ‚Média nikdy nejsou objektivní, i když tuto prvotní fake news o sobě ráda šíří. Novináři i ve zlatém věku novinařiny ve 20. století překrucovali interpretaci faktů, ale přitom moc nepřekrucovali fakta. To už dávno neplatí‘. To je velmi přesné zhodnocení této situace. Proto to považuji za nejlepší a opravdu velmi sebekriticky a sebeočistně nastavený článek o novinářství v dnešní době,“ vysvětluje mediální odborník.
Putina trápí komentáře ČT a nově i Leschtiny ze Seznamu
Nikoli chválu, ale smích si vysloužil úterní článek ze Seznamu Zprávy „Český políček Putinovi“ od Jiřího Leschtiny. „Autor se v něm naparuje, jak jsme to tomu ošklivému Putinovi nandali. Už ta volba slov, cituji: ‚Dardu, jakou bylo vyhoštění zaměstnanců velvyslanectví v Praze, ruský prezident od bývalých sovětských satelitů dosud nedostal‘. Tím chce říci, že jsme takoví pašáci. To mi připomíná jeden krásný vtip, už, bohužel, nežijícího kreslíře Michaela Marčáka. Na něm je zpodobněn pán u velkých dveří do Putinovy pracovny a někdo z Putinova okolí mu říká: ‚Ne, k panu prezidentovi Putinovi teď nemůžete, on se strašně trápí komentářem, který o něm vysílala Česká televize‘. Tak asi takhle jsme to teď nandali tomu zlému Putinovi. Cituji dál: ‚Vladimir Putin, utahující diktátorské šrouby v zemi, roztahující ochranná křídla nad diktátorem číslo dvě v regionu Lukašenkem a zatápějící pod kotlem agresivity v zahraniční politice – tenhle Putin byl v České republice donucen stáhnout se z pečlivě vypracovaných pozic“. Leschtina je básník české žurnalistiky,“ směje se Petr Žantovský.
Psali jsme:
To je čeština, kterou si velmi dobře pamatuje ze 70. let. „A jako člověk, který ty věci studoval do hloubky, tak i z let, které jsem neprožil, tedy padesátých, kdy tahle neuvěřitelná bizarní poetická mluva plná nepřátelství, jedu a burcování do boje byla běžnou mluvou českého novinářství studené války. No a pan Leschtina ji oživuje. Pěkná je i tato jeho věta: ‚Putin si postupně omotal kolem prstu současného prezidenta i jeho předchůdce, věrně mu slouží prokremelští komunisté i partaj Putinova velkého příznivce Okamury, jakož i dobře organizovaná pátá kolona našich spoluobčanů, připravená pracovat pro ruskou rozvědku‘. Nezabývá se tím, že by něco z toho dokazoval, on jen tak konstatuje, že tu jsou dva prezidenti, kteří slouží Putinovi, pan Okamura, který ho údajně obdivuje. Já Tomia Okamuru znám, ale jakživo jsem neslyšel, že by vyslovil nějaké obdivné tirády na adresu ruského prezidenta. Ale ono se to hodí. Pan Leschtina vytvoří seznam nepřátel toho našeho krásného nového světa a onálepkuje je těmi slovy, která jsem teď citoval,“ poukazuje mediální analytik.
Oslavoval výstavbu Karačaganaku, ale konec Rosatomu vítá
V souvislosti s hrdinným Jiřím Leschtinou připomíná, že jde o zkušeného novináře, který už v půlce 80. let psal do Mladé fronty také tímto hezkým stylem vybavené příspěvky. „Například v lednu 1987 vyšel v Mladé frontě jeho rozhovor s funkcionářem Stavocentrálu, stavebního podniku ÚV SSM. Zde soudruh Leschtina, tehdy ještě soudruh, dnes liberální demokrat, píše: ‚Dělník si chce především vydělat. A tak více než rekreace, na niž jede jednou za rok, ho zajímá, jak je zorganizovaná práce, zda má řádně připraven materiál. Zároveň se chce najíst ve slušném prostředí, mít slušné sociální zařízení‘. V březnu roku 1989, tedy půl roku před převratem, píše soudruh Leschtina reportáž z výstavby uralského plynárenského komplexu Karačaganak. Zmiňuji to v souvislosti s tím, že on v tom komentáři Seznam Zpráv tleská skutečnosti, že Rosatom byl vyloučen ze soutěže o dostavbu Dukovan, abychom se dostali do nemístného vleku,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Z výstavby uralského plynárenského komplexu Karačaganak tedy připomíná tyto Leschtinovy věty: „Až se v roce 2000 naplno rozjede těžba zemního plynu v Karačaganské oblasti, budeme dostávat ze Sovětského svazu dvakrát více této drahocenné suroviny než dosud. Jejímu úspěchu mohou v mnohém napomoci svazáci, kteří v neděli rokovali na samém rozhraní evropského a asijského kontinentu“. „Z toho je patrné, jak soudruh Leschtina spolu s dalšími různými soudruhy Komárkem, Šabatou a podobně v té Mladé frontě opravdu perlili. Dokonce do té míry, že – pokud si dobře pamatuji – prezident Zeman podobné články těchto autorů citoval při inauguračním projevu v roce 2013 a dokonce při posledním projevu v Poslanecké sněmovně na jaře 2002, když odcházel z funkce premiéra. Takže jak je vidět, kdo si pamatuje, ví, s kým má co do činění. A kdo si pamatuje pana Leschtinu od tehdy, tak už ví, jak má rozumět jeho slovům dnes,“ nepochybuje mediální odborník.
Spustili kauzu článkem, který po kritice raději upravili
V přehledu mediálních zajímavostí uplynulého týdne nemůže opomenout reflexe bezprecedentního odchodu exprezidenta Václava Klause z vysílání Českého rozhlasu. „Vladimír Kroc mu během něj několikrát položil otázku, na kterou Václav Klaus několikrát odpověděl. Kroc mu ji položil znova, načež Klaus opustil studio. Asi tam musela být dosti hustá atmosféra, ale faktem je, že se tohle nestává. Pamatuji si někdy z přelomu tisíciletí, že Klaus byl v podobné situaci s nějakou redaktorkou Českého rozhlasu, už ani nevím s jakou, a v podstatě jí pohrozil, že to studio opustí. Neopustil, zůstal tam, dokončili to. Tentokrát už byl Klaus důslednější, a když řekne, že to udělá, tak to taky udělal. Ale já teď nechci vůbec hodnotit Václava Klause a už vůbec nechci hodnotit meritum věci, což jsou ty transfery a deblokace ruských dluhů z počátku 90. let, které jsou teď využívány jako klacek jak na hlavu Klause, tak na hlavu Zemana,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.
Všímá si ale reakce, kterou v téhle věci přinesly Seznam Zprávy, přičemž se velice rozhořčují nad neuvěřitelným jednáním exprezidenta a tím, jak si může dovolit opustit studio. „Ale co mě na tom nejvíc zaujalo, byl odkaz na původní článek, jenž vyšel v Hospodářských novinách. Ten byl spouštěčem celé téhle kauzy, ale posléze i sami šéfredaktoři Hospodářských novin a Aktuálně.cz přiznali, že redaktoři se v některých místech zveřejněného textu dopustili zjednodušení, různých nepřesností, nejasnosti nebo mediální zkratky, jak píšou. Údajně to opravili, nevím, já jsem to neporovnával. Četl jsem ale to, co teď visí na Hospodářských novinách, a to je v podstatě pouze poměrně velice doširoka rozehraná kampaň proti těm dvěma lidem. K tomu mám velice jasný důkaz, jímž je box nazvaný ‚Prezidenti šíří ruský vliv‘ v tom původním článku Hospodářských novin z 25. května,“ tvrdí mediální analytik.
Chtějí nás mít poslušné, nemyslící a opakující stejné fráze
Ve zmíněném boxu HN napsaly, že Václav Klaus i Miloš Zeman jsou zastánci Ruské federace a s prominenty režimu Vladimira Putina dlouhodobě udržují blízké vztahy a také že v mnohých případech nahráli svými prohlášeními ruské propagandě. „Jmenují nějaké příklady typu Zemanova ‚fait accompli‘ čili hotová věc na margo připojení Krymu k Ruské federaci a tak dále. Cituji to proto, že je zcela zjevné, že všechny tyhle kampaně jsou jasně načasované a propojené. Dokonce se tam na mnoha místech operuje informací, že na podzim budeme mít volby a že všechny tyhle informace by nás měly orientovat v tom, jak volit, jak nevolit, jaké názory jsou ty správné a jaké názory jsou ty špatné. Tak se nám tu vytvořila dvojice – už je to konec konců podruhé, poprvé to bylo v době opoziční smlouvy – prezident a exprezident, kteří jsou tím terčem a tím splachovadlem té předvolební aktivity našich médií nepochybně navěšených na nějaké politické kruhy,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Vážíte si exprezidenta Václava Klause?Anketa
Kalousek doporučil Pehemu, aby se neuchyloval k nepravdám
Nepřekvapilo ho, že na akci, která je zaměřena proti Václavu Klausovi, zareagoval někdejší Havlův politolog Jiří Pehe. „Svým tweetem do toho vnesl takovou tu konspirační myšlenku, že vlastně ty peníze, které se transferovaly z Ministerstva zahraničí, nikoli financí, jak píše, ale zahraničí, které mělo v agendě tuto věc, jak uvedl správně Klaus, skončily na kontech lidí, kteří u nás tvořili polistopadovou podnikatelskou smetánku, jak píše. To je typická konspirativní, urážlivá teorie, která je zcela běžným artiklem tohoto typu v myšlení, uvažování a publicistice. Ovšem jediné zajímavé na tom je, že na to reagoval Miroslav Kalousek, od něhož by to člověk příliš nečekal, a je to určitě výraz jeho velké profesionality a řekl bych skoro až politické cti, protože uvedl: ‚Nemám žádný důvod bránit V. Klause, ale neměli bychom se uchylovat k nepravdám. Klausovo ministerstvo financí žádnou miliardu dolarů do SSSR neposlalo. Tečka‘. Takže to je tečka i za mě a velká pochvala pro Miroslava Kalouska,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Jiří Hroník
