Jak se zde píše, „podle psychologů si lidé nejčastěji vyhledávají informace odpovídající jejich vidění světa a názorovému přesvědčení“. To je opravdu zajímavý objev, na tom jistě musela pracovat řada odborníků dlouhou dobu. Novost tohoto sdělení je zhruba taková, jako ve větě „člověk zpravidla vyhledává jídlo, které mu chutná“. Tak banální závěr, který má přinést jasno do kolotoče webové komunikace, snad ani neměl zaznít. Znevěrohodňuje totiž nejen celý ten článek, ale hlavně oslovené psychology.

Další citát: „Zklamání ze stavu společnosti, názorové přesvědčení a nedůvěra. To jsou ... některé příčiny, které přivedou lidi k tomu, že uvěří nepravdivým zprávám nebo konspiracím.“ To je jistě fakt. Ale proč se iRozhlas neptá (a nejen psychologů, ale především těch samotných kritizovaných šiřitelů alternativních informací), z čeho plyne jejich zklamání a nedůvěra. Jestli náhodou to není výsledek dlouhodobého procesu na naší politické scéně, která nepůsobí dojmem, že by jí šlo o občany. Stačí malý příklad. Zatímco naši vrcholní představitelé rétoricky táhnou do boje proti Rusku a fakticky opisují svou agendu od bruselských zadání, jinde (třeba v Maďarsku) se řeší ceny zemního plynu a energetická krize. Naše země, která ještě relativně nedávno elektřinu vyvážela, se dnes potýká s jejím (uměle vyvolaným?) nedostatkem, a tedy s dramaticky rostoucí cenou. Kdyby nic jiného, tak přinejmenším tato aktuální věc má rozhodně brizanci vyvolávat u velké části populace zklamání a nedůvěru. Přirozená reakce na to je vyjádření tohoto pocitu, pokud možno veřejné, či přinejmenším ve své vlastní sociální bublině.

Mnoho z těch zklamaných a nedůvěřivých by jistě mělo klidnější spánek a menší motivaci k „zákulisním“ komunikacím, kdyby se jim dostávalo z politické i mainstreamové mediální platformy řádných a úplných vysvětlení. Kdyby do médií, aspoň těch veřejnoprávních, byli zváni zastánci různých názorů, a teprve po posouzení jejich argumentů by si divák mohl udělat vlastní názor. To ostatně veřejnoprávním médiím ukládá příslušný zákon. Když však názorové a diskusní relace ČT i ČRo zaplňují zastánci jediného názoru na cokoli (od konfliktu s Ruskem přes energetiku, EU či covid), občan nutně dojde k závěru, že to je stejné jako v 80. letech v době končícího socialismu.