Andrea Procházková se hostů zeptala, zda mají nějaký příběh z české historie, na který si vždy vzpomenou a který je vždy dojme. Jako první se slova ujala ekonomka Eva Zamrazilová. „Na první dobrou mě dojímá příběh pana Aloise Rašína. Je to proto, že jeho odkaz jako ministra financí, ekonoma a národohospodáře mi byl vždy blízký, Jeho životní heslo bylo ‚pracovat a šetřit‘ a on chtěl pro české země vždy silnou měnu,“ připomněla ekonomka životní příběh prvorepublikového ministra financí.
„Můj příběh bude takový přízemnější,“ začal svou odpověď Petr Pavel. „To první, co si pamatuju, jsou roky kolem roku 1968. Jsou ilustrativní pro to, co se s naší zemí v tom století dělo,“ pokračoval Pavel a vzpomínal na to, jak se po Pionýru dostal do nově obnoveného Skautu. Byla to podle něj doba, kdy se na chvíli opět mohlo mluvit o prezidentu Masarykovi a o dalších. Pak se jednoho dne vše změnilo. „Jednou přišla babička domů o prázdninách s pláčem a když jsem se ptal, co se děje, řekla mi, že nás přepadli Rusové. Mně to nešlo do hlavy, my jsme se jako děti školou povinné učili, že sovětští vojáci nás osvobodili, tak jak nás najednou mohli zase přepadnout? Ty souvislosti mi docházely až mnohem později,“ dodal generál Pavel ke svým vzpomínkám. Podle něj byl rok 1968 symbolem toho, jak se u nás historie neustále „převalovala“. Vyjádřil naději, že české hodnoty budou jednou jasně nastavené a stálé.
Fotogalerie: - Dny NATO
Děkan Právnické fakulty Jan Kuklík zavzpomínal na více takových okamžiků, které spojuje osmička na konci letopočtu. Jednou z hlavních událostí je pro něj dění okolo roku 1918 a porodních bolestí, které si zažil nově vzniklý československý stát. „Rok 1938 je zajímavý tím, že když na sebe Edvard Beneš vzal tu odpovědnost a přijal to mnichovské rozhodnutí a odjel do exilu, tak byl nejnenáviděnějším člověkem té doby, ale on se v roce 1945 vrátil jako národní hrdina a ti samí, co jej dříve zatracovali, pak říkali, že to je právě druhý československý prezident, kdo obnovil ten stát,“ přemítal Kuklík.
„V roce 1948 je to otázka toho, nakolik si lidé uvědomili, co se vlastně toho 25. února stalo a jestli hned všichni věděli, co vlastně nastává. Že ten režim skutečně jednak nastupoval nějakou dobu předtím a mohla tu samozřejmě být i nějaká iluze, o co vlastně tehdy šlo a nakolik tu byla nějaká společenská podpora té politiky, která nakonec komunistickou stranu vynesla v těch vítězných volbách roku 1946,“ pokračoval Kuklík o roce 1948.
„Rok 1968, to je zase otázka – ‚Co by bylo, kdyby nebylo té sovětské intervence?‘ To je věc, kterou se samozřejmě nikdy nedozvíme. Je to velké téma, jestli je možné reformovat komunistický systém, nebo ne – protože jsme se to vlastně nedozvěděli,“ připomněl Kuklík dobu před padesáti lety.
Jak podle ekonomky Evy Zamrazilové souvisí ekonomika s vývojem dějin? „V podstatě všechny ty příběhy, celý historický vývoj lidstva, když se díváme do moderní historie, to všechno, války, problémy, boje, byly bojem o nějakou ekonomickou převahu. Boje o území a zdroje. V podstatě to tak zůstalo dodnes, v politice pořád jde o získání nějaké výhody. Vidíme to, že státy, které jsou třeba pod nějakým útlakem, přitom nejsou pro velmoci zajímavé, tak tam je spravedlnost někde na okraji, zatímco když jsou problémy v zemi, která je něčím zajímavá, ať je to nafta, zlato nebo něco jiného, tak se o ni všechny ty mocnosti servou. Samozřejmě ve jménu spravedlnosti,“ podotkla Zamrazilová.
Moderátorka Andrea Procházková se poté věnovala osobě Andreje Babiše. Podle ní dnes političtí komentátoři soudí, že úspěch Babiše a jeho hnutí ANO by mohl být zbrzděn nadcházející finanční krizí. „Jde vždy o tu příslušnou politickou konstelaci. Já se na to dívám pohledem veřejných financí. Před tou krizí se bezhlavě utrácelo,“ připomněla ekonomka Zamrazilová dobu před rokem 2008. Politici tehdy bojovali o voliče pomocí různých příspěvků a finančních výhod. Tehdy podle Zamrazilové podobnými zbraněmi bojovala levice i pravice. Problém ovšem nastane ve chvíli, kdy se takto uzákoněné výdaje mají v době krize opět zrušit, protože jsou pro stát příliš drahé. „Teď chce paní Maláčová lidem s nejvyšším stupněm bezmocnosti dát téměř 20 tisíc korun,“ připomněla Zamrazilová jeden z kroků nové ministryně práce a sociálních věcí.
Fotogalerie: - Babiš vyfič u Rozhlasu
„Já mám z toho takové deja vu, že teď se nám nějakou dobu daří a teď všichni politici zase něco slibují. Vždyť ty věci, které se ve Sněmovně schválily, se víceméně schválily napříč celým politickým spektrem! Tam nikdo moc neprotestoval. A přitom v těch dobrých dobách má ten stát šetřit, vytvářet si rezervy a nemá zbytečně dávat peníze do ekonomiky. To proto, aby v těch horších dobách ty peníze měl a lidem a té ekonomice pomohl,“ vysvětlovala Zamrazilová. Podle ekonomky tedy finanční cyklus může zásadně ovlivnit výsledek voleb.
„Ten běžný volič si neuvědomí, že za to může ten, který přijal nějaký zákon před pěti lety. Oni z toho viní toho člověka, který je teď zrovna u moci. Takže stejně tak, jako patrně ta současná vláda má oblibu proto, že se žije celkem dobře, tak jestliže přijde krize, lidé to svedou na současnou vládu,“ dodala ještě Zamrazilová.
Je dnešní Česká republika podobná té první československé? „Určitě je dobře vidět, že ten základ pro existenci dnešní České republiky je v Československu. Povědomí o tom, že ten český stát navazuje na Československo, tu je. Dobré je podívat se na Slovensko, protože tam to tak stejně není,“ podotkl děkan Kuklík. Za jedno z dědictví první republiky považuje dnešní parlamentní systém.
Andreu Procházkovou zajímalo, zda je rozdílná odpověď na otázku, kam Česká republika směřuje, a kam by směřovat měla. Generál Petr Pavel odpověděl, že zcela jednoznačně ano. „Myslím si, že směřovat by měla jednoznačně do toho tábora, ke kterému se v roce 1918 přihlásil Masaryk, to znamená k demokraciím západního typu, zatímco dnes si nejsem tak jistý, že v tom máme úplně jasno. Dnes se občas necháme unášet chimérami mostů mezi Východem a Západem. Mezi nějakým neutrálním postavením. Myslím si, že to jsou slepé uličky, které již byly v minulosti prověřeny,“ zauvažoval hlouběji nad otázkou generál Pavel.
Eva Zamrazilová se v té souvislosti zastavila u Evropské unie. „Ten Brusel... já jsem byla velkým zastáncem vstupu do Evropské unie. Já jsem si od toho hrozně moc slibovala, říkala jsem si, že to tu konečně dá někdo do pořádku, oni nám poradí, jak tu zemi správně spravovat, my to neumíme. Ale upřímně řečeno, myslím si, že je to ještě horší,“ zalitovala Zamrazilová. Podle ní byla očekávání od Evropské unie nejspíše nadměrná.
„My neustále nadáváme na byrokracii, a oprávněně. Úředník je pánem, obtěžuje nás v občanském životě, zlobí nás v podnikání a tak dále. Ale ten úředník reaguje na zákony. A určitě je pravda, že minimálně 80 procent nové legislativy, která se v Česku přijímá, je prostě transpozice evropského práva. Řekla bych, že v některých ohledech je to absolutně zbytečné,“ pokračovala Zamrazilová v útoku na Evropskou unii.
Fotogalerie: - Vlajka EU v plamenech
„Myslím si, že by stačilo mít společné ty základní právní normy, které zajistí svobodu pohybu, zboží, služeb, osob a kapitálu. Ty věci jdou skutečně nad rámec tady těchto základních svobod, kterých nikdy nebylo dosaženo a navíc jsou ve prospěch těch starých zemí. Na tom trvám. Nikdy jsem nebyla pro to, abychom z Evropské unie vystoupili, kdyby se opakovalo referendum, byla bych opět pro. Ale už s tím, že bych si uvědomila všechny ty přínosy i náklady,“ dodala ekonomka Zamrazilová.
Pak si vzal slovo generál Petr Pavel a srovnal život ve svazku Varšavské smlouvy a ve svazku NATO. „Do nějakých devětadvaceti let jsem jako mladý důstojník žil ve Varšavské smlouvě, poté v NATO. Srovnání – ve Varšavské smlouvě vše fungovalo tak, že v Moskvě se něco rozhodlo, ostatním se řeklo, co mají udělat a oni to udělali, všichni si takhle zvykli. Kdykoli se v kterékoli členské zemi Varšavské slouvy něco dělo, tak oni se podívali k Moskvě a tam jim řekli, co by asi tak měli udělat, podle toho se reagovalo. Když jsme vstupovali do NATO, přišli jsme tam s podobným myšlenkovým nastavením. Oni nám řekli, že to není o tom, že my vám řekneme, co máte dělat. Řekněte nám vy, co chcete dělat ve prospěch téhle aliance. To je zřejmě asi deficit, který nás provází dodneška,“ zhodnotil obě éry generál Pavel. Podle něj jsme se ještě nenaučili být dostatečně suverénním aktérem jak v EU, tak v NATO.
Závěrečná otázka pro hosty se týkala jejich přání, kde by měla být Česká republika ve chvíli, kdy se bude slavit další významné výročí. „Od sametové revoluce je to už skoro třicet let. Já jsem věřila, že se těm zemím, jako jsou Rakousko a Německo, budeme přibližovat podstatně rychleji, čili já bych byla ráda, kdyby ten proces konvergence šel trochu rychleji,“ řekla ekonomka a zadoufala, že mladá generace nebude stižena korupčním jednáním tak, jako ta starší. U té jde prý o relikt komunismu.
Poté přišel na řadu generál Pavel. „Jsem přesvědčen o tom, že v následujících 20-25 letech bude svět bohužel ještě stále místem soupeření velkých hráčů a my máme šanci v tomto prostředí jenom jako součást evropského hráče. K tomu, abychom byli součástí toho schopného evropského hráče přispějeme tím, že dospějeme a že budeme sice malým státem s omezenými zdroji, ale dostatečně sebevědomým, inovativním a kreativním státem,“ řekl Pavel a zdůraznil potřebu stabilního politického systému.
Děkan Právnické fakulty Jan Kuklík souhlasil s předřečníky a poté dodal přání, aby za příštích 25 let ubylo vracení se k velkým historickým zlomům. „Přál bych České republice, aby neměla nějaký bouřlivý vývoj. Myslím, že už si právě těch osudových okamžiku ve dvacátém století prožila hodně. Možná to zní jako malý cíl, ale mně by stačilo, kdyby se to vyvíjelo normálně,“ přál si Kuklík. „Byl bych rád, kdyby se nenaplnily ty katastrofické vize, které se objevují. Je to na nás, aby se nenaplnily,“ dodal Kuklík.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
