Gorbačov nejprve Havla v moskevském Kremlu uvítal, blahopřál mu k nástupu do funkce a tázal se ho, zdali již je v prezidentském úřadu sto dní. Havel poznamenal, že zatím uplynulo dnů pouze šedesát, a předal Gorbačovovi malý dárek – indiánskou dýmku míru, kterou právě přivezl z pracovní cesty do USA.
Havel následně poznamenal, že už i za tento čas ve funkci pocítil „obrovské břímě odpovědnosti“. Ocenil přitom i Gorbačova, že se musí starat o podstatně větší Sovětský svaz. Gorbačov mu odvětil, že nejde vždy jen o geografické rozměry, ale také o to, jak má daný stát velké problémy, se kterými se musí vypořádat.
„Je velice důležité, abychom za během dějin nezůstávali ani o krok pozadu, ba lepší je umět předvídat a ocitnout se alespoň krůček před svou dobou,“ řekl Havel. Gorbačov reagoval, že historii nelze ošálit. „Ta nakonec všechno a všechny ohodnotí vskutku po zásluze,“ doplnil.
Dále se oba státníci bavili nad tím, že by je dříve vůbec nenapadlo, že budou na takovýchto pozicích. Havel uvedl, že po svém postu dříve nijak nebažil. Na to začal Gorbačov vyprávět svůj příběh, jak se dostal do funkce. Vyprávěl, že v březnu 1985 po skonu Černěnka okamžitě svolal politbyro. „V takové zemi, jako je naše, nesmíte bezvládí připustit ani na okamžik,“ vysvětlil a pokračoval, jak na této schůzi někdo ze soudruhů vyřkl právě jeho jméno.
„Je víc než potěšitelné, že za generálního tajemníka ÚV KSSS vybrali právě vás,“ reagoval Havel. Gorbačov pak umírněně podotýká, že se vhodnost jeho vybrání ukáže až po desetiletích. Havel ovšem pokračoval: „Kdyby to tenkrát dopadlo jinak, myslím si, že tu svobodu, kterou máme dnes, bychom nezískali.“
Gorbačov hovořil i o potřebě perestrojky. „Naším cílem se stala mírumilovná revoluce,“ pronesl též.
Havel se dále rozhodl Gorbačova informovat o dění v Československu. „Podle našeho názoru sovětské velvyslanectví v Praze, se kterým jinak máme celkem dobré vztahy, neposkytuje dost objektivní informace o aktuální situaci v Československu. A obávám se, že o tom, co se děje v Sovětském svazu, toho možná vím o dost víc než vy o současném dění u nás, Michaile Sergejeviči,“ pronesl v té souvislosti. Jeho protějšek však řekl, že informací mají dost, neodmítl ale dozvědět se více o záměrech Československa.
Na to si Havel vzal slovo a započal vysvětlovat samotný průběh sametové revoluce. „Československo se od Sovětského svazu liší už tím, že zdaleka nemáme tolik ostrých a opravdu četných národnostních třenic jako vy. Naše revoluce bývá často označovaná jako mírumilovná, a dokonce sametová; rozhodně nejde o žádnou kontrarevoluci, jak je kdekdo ochoten tvrdit. Určitě není správné tvrdit, že Havel se snaží vrátit zemi do kapitalismu, pronásleduje komunisty – nic takového se neděje,“ podotkl s tím, že se „jen vracíme k normálnímu demokratickému pluralismu“ a „rozhodně se nechystáme vracet fabriky jejich bývalým majitelům“.
Rozhovořil se i o tom, zdali se u nás likviduje socialismus: „Pokud se v sovětském tisku objeví tvrzení, že Havel už likviduje socialismus, není to pravda. Pravda je, že hodláme odstranit slovo ‚socialistická‘ z názvu naší republiky. Jde o to, že samotný pojem ‚socialismus‘ se u nás stal symbolem nepořádku a nezodpovědnosti, a v kontextu naší současné reality to slovo ztratilo svůj původní význam.“ „Jde o to, abychom zlepšili reálný život lidí,“ pokračoval.
Havel během setkání nevynechal, že si přejeme „skutečné přátelství se Sovětským svazem, protože až doteď to žádné přátelství nebylo“. V té souvislosti navrhl podepsání Deklarace o obnově sovětsko-československých vztahů a podal Gorbačovovi desky s dokumentem k seznámení se s obsahem textu. Nové vztahy pak československý prezident označil za možné jen tehdy, pokud budou „na základě rovnoprávnosti a stoprocentního vzájemného respektu státní suverenity“.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rak