Poukazuje na to, že dnes všeobecně uznávaný Winston Churchill reprezentoval v době před druhou světovou válkou menšinový, až okrajový názor a všeobecně uznávaným státníkem vůbec nebyl. „Většina britských politiků, intelektuálů, médií i společnosti věřila v možnost dohody s Adolfem Hitlerem a vyhnutí se válce,“ píše Tlustý.

Zrada spojence byla prezentována jako výsledek osvícené diplomacie

Připomíná, že u nás nejznámějším projevem této společenské a politické nálady nejen ve Velké Británii, ale i ve Francii, byl podpis Mnichovské dohody uzavřené mezi Velkou Británií, Francií, Itálií a Německem. „Dokonce i zrada spojence, to jest nás, byla prezentována částí politiků jako nutný ústupek Hitlerovi ve jménu zachování míru a jinou částí politiků rovnou jako výsledek příkladné, osvícené diplomacie,“ upozorňuje Tlustý.

Kdo nazývá teror pravým jménem, je podezřelý

Dnes je to podle něj stejné. „Ti, kdo nazývají teror rozpoutaný proti západnímu křesťanskému světu (či alespoň svými kořeny tkvícímu v křesťanství) militantními islamisty pravým jménem, jsou divní a podezřelí. Ve většině společnosti převládá takzvaná dobrota – tedy snaha ukazovat se jako ‚dobrý člověk‘ a snaha se viditelnému konfliktu vyhnout prakticky za každou cenu,“ uvádí Tlustý s tím, že zatím takovým „dobrákům“ nevadí, že ona jejich „dobrota“ nikdy žádné válce nezabránila, natož aby ji vyhrála.

„Naopak ona vždy válku přitahuje jako můru přitahuje světlo lampy. A když pak k válce došlo, pak k dosažení vítězství v ní muselo zemřít mnohem více lidí, než kdyby ‚dobráci‘ nenalhávali sobě a celé společnosti, že se vlastně nic tak hrozného neděje a tudíž není potřeba ‚strašit lidi‘,“ tvrdí Tlustý.