Většina z nás sledovala tolik očekávaný televizní duel premiéra Petra Fialy (ODS) a jeho rivala Andreje Babiše (ANO). Profesorka Anna Hogenová v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz zhodnotila nejen obsah, ale především způsob, jakým oba politici vystupovali. „Zatímco pan Babiš byl celkem klidný, dokonce bych řekla až velmi klidný, tak jeho protějšek vystupoval proti němu docela hystericky. Což je vždycky projev nějakého hlubšího vnitřního strachu, nějaké pochybnosti, kterou ten člověk musí tím svým výkonem silovým napravit a překřičet, to vždy mluví o slabosti,“ uvedla Hogenová.
„Kdo se projevuje silově, nevěří těm argumentům, které má už předem připravené a není zapojen do toho dialogu, do té situační pravdy, která se tam zrodí poprvé a naposled. Ale hraje tam roli – to bylo v duelu na té jedné osobě vidět víc než na té druhé,“ vysvětlila Hogenová.
Fialovo vystupování je projev nejistoty
„Tam, kde se projevuje nějaká nenávist, i když třeba do jisté míry jenom projevená, tam je vždy něco, co v tom daném člověku, který se takto chová, vypráví o tom, že si v něčem nevěří. Když to, když ta druhá půlka, to znamená ten protivník pana Fialy, pan Babiš, se choval tak klidně, to zase svědčí o něčem, o vnitřním klidu, který nemůže nevyrůstat z ničeho jiného, než z toho, že ten člověk je si jistý svou pravdou. Tímhle se vlastně ti lidé v těch mezních situacích ukazují v té své neskryté pravdě,“ uvedla Hogenová.
Volební kampaně jsou plné strachu, místo skutečného dialogu. Nevede se souboj idejí, často převažuje nálepkování soupeře a rétorika „když nezvolíte nás jako dobro, přijde zlo“. Do toho zapadá i nedávný výrok premiéra Petra Fialy o ruských tancích.
Hogenová opět navázala na předvolební duel Petra Fialy s Andrejem Babišem. „To, co jsme viděli, porušení všech těch zásad toho pravého dialogu, o kterém nás učí. Do toho dialogu přece musí vstupovat oba dva ti lidé s tím, že se může v tom dialogu otevřít problém, který je prostě zarážející a který je překvapí. Pak je ten dialog opravdu pravý, člověka takový dialog vtáhne a úplně bezprostředně cítí to napětí těch dvou poloh, které mu pomohou se opravdu dobře rozhodnout při těch volbách třeba,“ pokračovala.
Strach jako nástroj moci
Anna Hogenová varovala, že pokud se společnost rozhoduje pouze na základě strachu a nucení vybírat mezi „dobrým a zlým“, může to mít pro budoucnost země fatální následky. „Když někdo ten strach vytváří uměle, má to promyšlené psychologicky, je to vždy ve své podstatě projevování toho, čemu my ve fenomenologii říkáme imperiální falére. Imperiální vznikne se slova imperativ, což je rozkaz, a slovo falére znamená faleš. Když se tyto dvě věci propojí, tak se nakonec stávají důkazem toho, že ten, kdo toto používá, tomu nejde o dobro toho celku. Jde mu jen o to, aby prolongoval svou dosavadní moc směrem do budoucnosti a aby ty lidi na základě toho strachu donutil k tomu, aby dostal to sebepotvrzení, které pak bude základem jeho další moci a dalšího falére,“ uvedla filosofka.
Dnes politika proniká do mezilidských vztahů tak silně, že se lidé bojí otevřeně říci, koho volí. Obavy z nenávisti či odsouzení vedou k tomu, že se i obyčejní lidé začínají navzájem střetávat kvůli rozdílným politickým preferencím. Hogenová varuje, že tato atmosféra rozdělení působí jako „epidemie, jako virová nákaza“.
„Člověk se tak bojí, že nebude patřit do té VIP, která je provázaná tou viditelnou mocí, že i když ví, že vláda třeba takto postavená z těch Very Important People (VIP) je nespravedlivá, tak on i tu nespravedlnost pak skousne. Takový člověk nežije z toho nejhlubšího vlastního základu z pramene, je to vlastně výrobek té ideologie marketingové, která se neustále opakuje. Ten člověk je neautentický, je to v podstatě figura, která mluví tak, jak jí bylo skrz to imperiální falére přikázáno. Takový člověk ten rozkaz do sebe přebírá jako něco, co je správné a co je dobré,“ dodala profesorka.
„Je to něco děsivého, co teď vidíme i v celém světě, že spousta lidí se nechá vmontovat do podivné pravdy, která je vlastně lží. A pak čím víc ví člověk v sobě samém, že to je lež, tak tím víc vnějšímu světu ukazuje, že on je s tímto předpokladem jako jedno a totéž. Nemá v sobě tu vnitřní jistotu, která vznikla hledačským úsilím. Tím víc musí pak dávat navenek tu svou příslušnost k té partaji, která je mocenskou partají. A z toho vznikla ta nenávist,“ uvedla Hogenová.
Mladí čerpají jistotu z bubliny
Atmosféra nenávisti a nátlaku se promítá i do rodin a škol. Objevují se případy, kdy děti naléhají na své rodiče, aby volili podle jejich představ, často s tvrdým podmiňováním, například vyhrožováním, že jinak „neuvidí vnoučata“. Radím Panenka vzpomněl situace , která byla zmapována i při poslední prezidentské volbě. V některých školách musely děti veřejně říkat, zda by volily Andreje Babiše, nebo Petra Pavla. V jedné třídě zůstala jediná dívka stát sama v koutě poté, co se přihlásila k Babišovi, zatímco ostatní se zařadili k Pavlovi. Jak připomněl Panenka, dívka působila, jako by byla „na hanbě“. „To muselo být velmi kruté. Jsou to nezralé fíky a dají se snadněji manipulovat než člověk, který už prožil půl života. V hledání pravdy je ale důležité dostat se k tomu, co je skutečně pravdivé a pro co je možno na světě pobývat dál,“ dodala profesorka Hogenová.
Dodala, že tato krutost má mnohem hlubší kořeny, než se na první pohled zdá. „To vysvětluje Hannah Arendtová, říkala, že to technologické digitální myšlení, ploché myšlení bez hloubky, je to, co například známe z těch odpovědí Adolfa Eichmanna před soudem, když říkal: Já si nejsem vědom nějakého zločinného rozhodování, já jsem vždycky konal to, v čem už jsem přísahal na počátku války, to znamená, že budu poslouchat rozkazy. Poslouchat ty rozkazy, to je ta imperiální falére.
A když do toho přijde ještě lstivost, která je marketingová, která je těmi aspenovskými studii podepřena, kde se učí ti lidé být odolní vůči pravdě, která je nad slunce jasnější, pak to dopadá tak, jako například u této holčičky v té třídě. Stála sama, ale ona sama je dobrá,“ pousmála se Hogenová. Připomněla, že v televizních duelu Petra Fialy a Andreje Babiše bylo vidět, jak se mladí diváci přiklání k jedné straně, což podle ní také o něčem svědčí.
Profesorka Hogenová upozornila, že problém, který dnes vidíme, začala vnímat už na počátku 90. let. Podle ní jsou mladí lidé předurčováni k rozhodovacím pozicím, aniž by měli skutečnou vnitřní jistotu. „Už na počátku 90. let jsem zjistila, že ti mladí prostě tím, že jsou mladí, tak vlastně jsou předurčeni k těm decisím a pozicím, které budou rozhodovat o celku. Mladí lidé nemají jistotu ze sebe samých. Oni čerpají to sebepotvrzení z té bubliny, ve které jsou součástí. Tomu šíleně pomáhá ta digitalizace. Myšlení není hluboké, je povrchní, je značkové. Kdo nosí tuhle značku, tak je prostě VIP, kdo ne, tak je to chudák. Tím se musí opovrhovat a také se mu to musí dát pocítit. To ti lidé a děti cítí v té škole,“ poukázala profesorka.
Kritika Svěrákových výzev
Profesorka Anna Hogenová se neomezila pouze na chování politiků, ale kriticky se vyjádřila i k veřejným osobnostem, které podle ní nevhodně naléhají na společnost, aby volila určitým způsobem. Připomněl se například Zdeněk Svěrák. „Vždycky jsem si myslela, že herci jsou velice hlubocí lidé, ale pravděpodobně to tak ne vždy je. V případě pana Svěráka jeho projevy vůbec nechápu. Dělá filmy tak hluboké, tak krásné, ve kterých přiznává, že svět je trošku zlý, a pak, když se má ukázat v té čistotě, tak je na straně toho, co se nám nelíbí, a já tomu vůbec nerozumím v jeho případě,“ uvedla Hogenová.
Který voličský tábor je agresivnější a více neslušný?Anketa
Jak se nezbláznit z přetlaku informací
Na závěr profesorka Hogenová zdůraznila, že nejdůležitější cestou, jak se vymanit z politického nátlaku a manipulace, je návrat k sobě samému. Tento proces označuje jako „usebírání“ a „uvlastňování“. „Je nutné se vracet k sobě samému. My tomu říkáme trošku divně usebírat a uvlastňovat, aby ten člověk poznal pramen, z něhož teče jeho život, poněvadž pramen je vždy pouze pramenem, když pramení. Nemůžeme ho zastavit a popisovat jako předmět, jak si myslí lidé. Musíme se poznávat v tom rozhovoru, který vedeme s tím, co je pravdivé. S tím, co jsou ty nepříjemné věci. Pustit to k sobě, prodlévat v tom. Tam pak nacházet odpovědi, kterým můžeme věřit a které nemusíme veřejně nějakou silou cedit do hlav těch ostatních, aby si mě všimli,“ uzavřela Hogenová.
Na otázku, co dělat v dnešní době zahlcené informacemi, kdy lidé často nevědí, čemu věřit, profesorka Hogenová odpověděla velmi osobně. Popsala, jak sama hledá klid a vnitřní rozhovor. „Řeknu, co dělám já, jezdím po Praze na kole, bude mi 80. Ale když projíždím těmi parky, vidím tam ty staleté stromy, které tu viděl ještě Masaryk. Říkám si, ne, ten život přece je něco jiného, než ten oceán těch přiblblých informací, které se mě každý den snaží zavalit a vzít mi to, co je nejvíc mé. Je to vnitřní rozhovor, když projíždím na kole skrz Prahu, tak se mi otázky vyjevují v dobrém, v klidném pohybu, protože za pohybu se nejlépe myslí. Pak se dostávám zpátky k sobě samé od těch strachů, které jsem před chvílí slyšela z televize nebo z mobilu a je mi dobře. Člověk musí hledat to usebrání. Je to tišina duše. Duše je tak něco nádherného, ona ten celý svět umí vložit jenom do té duše. A pak je to ten oheň, který je domovem a tam je dobře. Čili domov, usebírat se, uvlastňovat se. Tak se člověk nezblázní,“ zakončila Hogenová.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Souhlasíte s názory Anny Hogenové?
autor: Natálie Brožovská
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
