Robert Fico poprvé od atentátu promluvil na veřejnosti. Prohlásil, že k útočníkovi necítí nenávist. Ale z rozdmýchávání nenávisti obvinil slovenskou opozici, na což rozhořčeně reagovali čeští novináři, že se „Fico vůbec nezměnil“ a „nešel do sebe“. Nemají být dotyční naopak „takhle mrňaví“, vzhledem k tomu, co šíří?

Každá mince má dvě strany a vždy jde o výsledek složený z vícera činitelů a řady neznámých. Každopádně projev Roberta Fica mi přišel v zásadě v pořádku. Když si uvědomíme, že na něj byl spáchán atentát a ocitl se v bezprostředním ohrožení života, tak byl jeho proslov – alespoň dle mého soudu – klidný, soustředěný, věcný a v mnohém odvážný. Pojmenoval řadu věcí, o nichž se nemluví, tak, jak se mají. Sic ne třeba doslova, ale kdo chce a tuší, dosadí si poměrně snadno konkrétní činitele.

Co mně ovšem nepřišlo úplně v pořádku, byl onen smířlivý přístup k atentátníkovi Cintulovi a jeho takřka „vyvinění“. Chápu, že Robert Fico chtěl ukázat smířlivost, a navíc umocnit vinu agresivních progresivistických médií a politiků hlavního proudu. Nicméně v tomto ohledu jde dle mého o ne úplně bezpečnou hru. Napříště pak může kdejaký útočník, jeho obhájci či příznivci tvrdit, že byl pouze prostředkem, jenž byl vytrvalou propagandou a masírkou zfanatizován. Jakkoliv řada oněch pologramotných, úplatných a bezpáteřních novinářů a politiků nese na atentátu svůj díl viny, pořád jsme každý sám odpovědný za své jednání a činy. Tedy nelze zcela a výhradně přenést vinu z vykonavatele, pachatele, na někoho jiného.

Jinak čekat od drtivé většiny pravověrných, samozvaně lepších lidí, kteří přeceňují sami sebe a podceňují většinu ostatních, nějakou sebereflexi, je bláhovost. Mrňaví charakterem, ale o to ukřičenější, protežovanější a prominentnější bez rozdílu jakému režimu zrovna slouží. Ať už takzvaně komunistickému, nebo korporátně fašistickému – tedy pardon liberálně demokratickému.

Na CNN Prima News proběhla debata mezi Filipem Turkem od Motoristů a Danuší Nerudovou ze STAN. Zaregistroval jste, co se v ní řešilo?

Pustil jsem si jen pár úseků. Co se týká pro voliče objektivně relevantních témat, nezaznamenal jsem v oněch několika pasážích žádné. Což je trestuhodné. Nešlo o volební debatu, ale o bulvární útok proti Filipu Turkovi. Filipa znám, takže nemusím být stoprocentně objektivní, nicméně myslím, že většina diváků musela jasně vidět, že šlo o pro soudobé novináře a moderátory tak typickou „férovku“. V tomto případě dvou upjatých a hysterických ženských, bez pardonu, proti jednomu mužskému.

Režimu poslušná – či sloužící? – CNN Prima News, respektive jistá část jejích uvědomělých zaměstnanců, nyní výkonnou rukou Pavlíny Wolfové zcela bez skrupulí a prvoplánově ukázala, na které straně barikády stojí a na kterou stranu barikády by se měli postavit její diváci. Vzpomněl jsem si na slova z pozapomenutého českého Jen o rodinných záležitostech, který mimochodem doporučuji: „Dal jsem vám zločince, máte trest. To si mám za vás vymyslet i zločin?“ Wolfová se svou skvadrou mohla rovnou říct divákům, že Turek je zlo, Nerudová dobro a ušetřila by si ostudu a všem ostatním utrpení z hodinové chvilky nenávisti proti Turkovi. Zaznamenal jsem komentáře, že Wolfová svou roli silně nezvládla. Ale ona ji ve skutečnosti naopak zvládla tak, jak bylo předem namyšleno a dohodnuto. Trochu připomínajíc Bobliga z Edelstadtu z výborné a stálé aktuální knihy Kladivo na čarodějnice.

Cílem médií hlavního proudu, podobně jako výzkumů veřejného mínění, přece není relevantně informovat a reflektovat realitu, ale realitu vytvářet a mínění usměrňovat žádoucím směrem. Tohle mějme vždy na paměti.

Kromě toho na Filipa Turka vyhrabali pár příspěvků, ze kterých se snaží upéct narativ, že Turek je neonacista, protože z auta zvedal pravici, doma má svícen z nacistického Německa a jel v přilbě se znakem Zlatého úsvitu. Je Turek neonacista, nebo spíše člověk s humorem typu Česká soda?

Nemůžu stoprocentně ručit za nikoho jiného než za sebe, ale můžu s čistým svědomím prohlásit, že jsem u Filipa – a že jsme měli možnost probírat řadu i ožehavých témat – nikdy nezaznamenal ani náznak výše zmíněného. Na to, co na něj vyšťárali jeho odpůrci, pak konkrétně musí reagovat sám. Nějaký historický artefakt nebo ruka na fotografii – navíc mimo kontext – pro mě nejsou směrodatnými. Mimochodem, pokud si dobře pamatuju, eurokolchoznice Drábová v přímém přenosu na ČT takřka „hajlovala“ (?) při proklamování „Sláva Ukraini“, a nikdo neřekl ani popel. Přinejmenším na mě to tak tedy působilo.