Novela antidiskriminačního zákona, která minulý týden zamířila ke schválení poslancům, budí vášně. Podle textu serveru Novinky.cz (internetová mutace deníku Právo) „nadzvedla“ zejména pravicové poslance.
V případě přijetí novely by totiž možné žaloby kvůli diskriminaci z rasových, náboženských a dalších v zákoně vymezených důvodů nemuseli podávat jen jednotlivci, ale i zvláštně k tomu určené právnické osoby: přeloženo do laického jazyka, neziskové organizace zabývající se dohledem nad rovným zacházením.
Jak uvedlo Právo, problém se zákonem má mít například poslanec ANO Patrik Nacher, známý toť kritik politické korektnosti. Vadí mu zejména změna, kterou zákon přináší v souvislosti s přenesením důkazního břemene na žalovanou stranu: tedy firmu či osobu viněnou z diskriminace.
„Nesouhlasím se změnou důkazního břemene. Dokazovat, že jste něco neudělal, je neskonale těžší a někdy absurdní,“ sdělil Nacher Právu s tím, že mu „zásadně vadí“ změna ve smyslu, že by žaloby kvůli diskriminaci mohly podávat i právnické osoby.
Právnické osoby, neziskové organizace by podle sněmovního tisku mohly podávat žaloby v případě, kdy by „se porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení nebo diskriminace mohlo týkat většího nebo neurčitého počtu osob anebo pokud by jimi mohl být vážně ohrožen veřejný zájem.“
„Obecně byl vznik antidiskriminačního zákona správný, ale v dnešní době, kdy se řeší manželství pro všechny, ratifikace Istanbulské úmluvy či možnost nechat si změnit pohlaví ve dvanácti letech, se obávám, že toto je dalším polínkem do ohně, který už viditelně plápolá,“ doplnil pro Právo Nacher.
Proti novele se ostře staví i europoslanec za KDU-ČSL Tomáš Zdechovský. Ten ji ve svém blogu označil za „další legislativní paskvil“. A také komentář má „výživný“ titulek: „Politika: Z toho se mi zvedá žaludek.“ Nevládní organizace zabývající se diskriminací v komentáři označuje Zdechovský za „nátlakové“. Cílem novely je podle europoslance to, aby tyto organizace „získaly právo podávat veřejnou žalobu kvůli diskriminaci“.
Tomáš Zdechovský
Zdechovský, který je dobře znám konzervativními postoji, se obává, že v případě schválení novely získají „nevládní organizace velmi mocný nástroj k tomu, aby udělaly potenciální viníky z kohokoliv, kdo se jim znelíbí“. „Z podobných záměrů se mi vyloženě zvedá žaludek,“ píše v blogu o svém rozpoložení Zdechovský.
Poslankyně hnutí ANO a jedna z předkladatelek novely Monika Červíčková, změnu hájí. Kritické ohlasy kolem novely antidiskriminačního zákona označuje v komentáři pro ParlamentníListy.cz Červíčková za „hysterickou kampaň“. „Skoro jako bych navrhovala zdražení piva,“ píše Červíčková.
Obavy poslanců se v něm Červíčková snaží rozptýlit. Podle Červíčkové musí žalující strana (tedy potenciálně diskriminovaný občan či skupina občanů) nejprve prokázat, co se stalo: například tedy, že nedostal práci či nebyl obsloužen v restauraci, a to z důvodu jeho věku, barvy pleti či zdravotního postižení. „Pokud tedy žalobce neodvede před soudem svůj kus práce, soud žalobu zamítne a dotyčný bude muset platit vysoké náklady řízení, často v řádu desetitisíců korun,“ píše Červíčková.
V případě žaloby pak žalovaná strana musí prokazovat, že žalujícího nepřijali například do zaměstnání, protože nesplňoval kvalifikační požadavky, vysvětluje Červíčková. Přidává k tomu analogický případ z nejmenovaného restauračního zařízení. „Číšník by zase prokazoval, že hosta neobsloužil v restauraci, protože několikrát pil na sekeru a dluh nezaplatil,“ upřesňuje. I v takovém případě musí soud podle Červíčkové žalobu zamítnout.
Dále poslankyně argumentuje tím, že v průběhu soudního řízení si každý platí jeho náklady. Ten, kdo spor prohraje, pak obvykle platí náhradu nákladů řízení protistrany. To podle Červíčkové představuje „další velkou pojistku proti zneužití veřejných žalob“. Co se týče možného zneužití ze strany neziskových organizací, uvádí Červíčková, že od roku 2003, kdy tyto získaly možnost diskriminované zastupovat, nebyly zaznamenány žádné případy zneužití jejich oprávnění.
Diskriminace může být podle sněmovního tisku na základě rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. Oblasti, které zákonná norma ošetřuje, zahrnují například právo na zaměstnání, přístup k povolání, služebnímu poměru, sociálnímu zabezpečení, sociálních výhod, zdravotní péči, vzdělání, zboží a službám včetně bydlení.
„Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalovaného došlo k diskriminaci, je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení,“ stojí v návrhu novely zákona.
V odůvodnění, proč Česká republika novou zákonnou úpravu podle předkladatelů potřebuje, sněmovní tisk argumentuje diskriminací v zaměstnání u lidích starších 50 let věku, tedy takzvaného ageismu, kdy zaměstnavatelé upřednostňují zaměstnance, kteří jsou mladší, ač třeba nikoliv schopnější či zkušenější.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž
