Nikoli však z nostalgie, ale kvůli tomu, že občanský průkaz po nás požaduje kdekdo. A přitom neoprávněně, protože ze zákona je právo kontroly občanských průkazů dáno pouze policii, a to ještě v určitých situacích. Jinak obecně platí, že k prokázání totožnosti stačí i jiný doklad, než je občanka. Čili pokud nás k prokázání totožnosti vyzve policie, která zejména má k tomu oporu v zákoně (v odůvodněných případech i pověření pracovníci na dráze, lese, celníci, rybářská a myslivecká stráž), neznamená to automatické vytahování občanského průkazu, ale prokázání se dokladem, který obsahuje – jméno, příjmení, datum narození a trvalý pobyt. Občanský průkaz obsahuje také fotografii, má tedy jistou výhodu, tou se však prezentují i další doklady.

Striktní požadování občanského průkazu je tedy ze strany institucí projevem neznalosti zákona, patrně i arogance. Právo kontrolovat občanské průkazy rozhodně není dáno úředníkům na poště či v bance, hotelu, na recepcích firem a úřadů, při zařizování pozůstalosti, u mobilního operátora, u notáře, finančního poradce, občanský průkaz nemá právo kontrolovat např. ani revizor v městské dopravě. Ti všichni však občanský průkaz požadují a my obvykle automaticky saháme do kapsy. Nebo si vzpomeneme na ponížení, které obvykle provázelo kontrolu „občanky“ před Listopadem, a vzepřeme se. Pokud už musíme podstoupit identifikaci, což je proces bohužel u nás stále velmi častý a až nadužívaný, tak k tomu můžeme využít i další doklady, nejčastěji cestovní pas, ale také řidičský nebo zbrojní průkaz či další tzv. legitimace. Formalita nebo projev osobní svobody?

„Je pravda, že používání občanského průkazu je spojeno s jistou nechutí hlavně u starší generace, na druhou stranu i ze zákona vyplývá, že identifikovat se můžeme mnoha jinými způsoby,“ potvrzuje předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů RNDr. Igor Němec. „Je také pravda, že občanský průkaz je ze strany úřadů požadován ze setrvačnosti, i když příslušný zákon hovoří jinak. Podle mě zásadní je nedávat průkaz z ruky a v žádném případě nedovolit jeho kopírování. Vlastně jen s jedinou výjimkou, a tou je ze zákona zřízení elektronického podpisu, kde se kopie pořídit musí.“