„Je nesporné, jak už to v Čechách bývalo vždycky zvykem, že v meziválečném období, ale pak určitě znovu v liberálních šedesátých letech, hrály vůdčí úlohu ve společnosti intelektuální elity – spisovatelé, divadelníci, filmoví režiséři, vědci, hudebníci,“ začal Jan Čulík svou úvahu, kterou publikoval na Britských listech. Něco podobného prý bylo normální všude ve světě. „Vládla diktatura elit: profesorů, kněží, lékařů a učitelů. Ti byli gatekeepery, určovali, co se dostane do novin a do časopisů,“ píše dále.
V šedesátých letech v Československu byl podle něj vliv těchto intelektuálních elit tak velký, že se jim málem povedlo vyvázat zemi ze sovětského područí. A potom podle Čulíka přišlo to, co ve změněných podmínkách pozorujeme i dnes. „Poinvazní husákovský režim si byl velmi dobře vědom, že to byli právě intelektuálové, kteří Československo málem dokázali převézt z Východu na Západ. Proto se normalizační režim Gustáva Husáka specializoval na existenční likvidaci a umlčení právě intelektuálů a elitního myšlenkového diskursu,“ píše.
A když husákovský režim odřízl tělu hlavu, vyjevila se prý naplno jeho infantilita a idiocie. „Režisér Jiří Menzel svědčí v článcích, publikovaných po roce 1990, jak filmaři třetího řádu si po invazi na něho na Barrandově vyskakovali a nejvíc mu měli za zlé, že dostal toho Oskara. To byl jeho největší politický zločin, protože póvl, který převzal po roce 1969 moc, by se nikdy na nic takového nezmohl,“ připomínal. A doplnil to historkou, kterak se po čistce v redakci zpravodajství Československé televize musely předtáčet zprávy, protože nikdo z nových normalizačních hvězd nebyl schopen je naživo přečíst bez chyb a breptů.
Strach režimu z intelektuálů můžeme prý zaznamenat i z dramatické tvorby, například ze seriálů, kde nezodpovědní intelektuálové zavádějí vlast do krize a vše pak za ně zachraňují Ženy za pultem. „Sedmdesátá a osmdesátá léta byla skutečně vzpourou primitivů, kdy bylo ve veřejné sféře obtížné prosadit jakoukoliv inteligentnější, originálnější či rozumnou myšlenku,“ uzavírá redaktor Britských listů.
Veřejnou sféru podle něj ovládli idioti a až doposud se na tom nic nezměnilo. „Chytří lidé jsou na okraji společnosti, anebo se veřejnému diskursu raději vyhýbají,“ uzavírá.
A takto viděli normalizaci hosté České televize:
Tehdy to podle něj bylo globálně bezprecedentní, míra likvidace elit v Československu prý šokovala i návštěvy ze Sovětského svazu. Dnes se normalizace stala světovým standardem. To, co u nás způsobila srpnová invaze, nastalo podle Čulíka v celosvětovém měřítku po nástupu sociálních sítí, kde si může každý šířit cokoliv.
Tyto sítě podle něj „zahltily postpravdivými fake news a nejrůznějšími pitomostmi věcný, bystrý, intelektuální diskurs. To, čemu byla vystavena v sedmdesátých a v osmdesátých letech československá společnost, se nyní rozšířilo celosvětově“.
Češi se podle Jana Čulíka cítí v tomto světě jako ryba ve vodě. Právě proto, že jej důvěrně znají a připomíná jim jejich mládí sedmdesátých a osmdesátých let, kdy u nás veřejnou debatu ovládali úplně stejní idioti.
Jan Čulík a jeho zděšení nad českým mediálním světem:
autor: jav
