„Předně považuji za zcela nepřijatelné, že spor o inkluzi je jejími zastánci vydáván za fatální střet dobra a zla, za něco, bez čeho naše společnost nemůže fungovat a bez čeho je nelidská, cynická a zavrženíhodná. Domnívám se, že současný stav, kdy zkrátka děti, které z různých důvodů nezvládají vzdělávací standardy nastavené na určitém průměru, chodí do škol se speciálním režimem, je možná daleko spravedlivější než umělá a rovnostářská snaha dát těmto dětem stejný vklad, jako mají ostatní,“ říká pro PL slovácký senátor Ivo Valenta. Nicméně věří, že bychom ještě na poslední chvíli měli zbrzdit tento experiment, i když novela odklad neumožňuje. Inkluze zanechá v našem školství podle Valenty nenapravitelné následky. Mentální či jiné rozdíly lze vyrovnávat jen do určité míry a není v lidských silách zcela a dokonale napravit všechny přírodou dané nerovnosti. To je sociální inženýrství a snaha o rovnostářství. „Rovněž si nemyslím, že hodnoty jako solidarita nebo soucit by měly být něčím, co by dětem měla vštěpovat škola. Ať chceme, nebo nechceme, škola by stále měla zůstávat místem, kde se vyučuje, vzdělává, nikoliv vychovává. Od školy my, rodiče, očekáváme, že naučí naše děti základním znalostem rodného i cizích jazyků, matematiky a dalších předmětů. Ale hodnotový systém jim chceme a měli bychom dávat sami,“ soudí Valenta. Senátor brání i samotné učitele. Tito lidé nemají podle něho jednoduché povolání, nesou velkou společenskou odpovědnost a své práci věnují i mnoho volného času. Těžko po nich lze chtít, aby byli supermany, zvládali tutéž látku vykládat na mnoho odlišných způsobů s ohledem na specifika toho kterého žáka a zvládali být soustředění i za přítomnosti dalších asistentů. Asistenti naopak budou představovat určitý rušivý element vstupující do jejich výkladu.