Služka u Havlových
„Valil jsem oči, představ si, že to byla služka, která začínala už u otce pana Havla. Pořád ještě jsem říkal pana Havla, protože ještě nebyl zvolenej, ha, no a od tý doby, hned po válce, nepřetržitě jim tam posluhovala. Teď už se tomu snad ani služka neříkalo, tak teda vedoucí domácnosti. Všecky práce, první poslední, od mytí nádobí přes vaření kafe, obědů, praní prádla, drhnutí podlahy a vůbec všeho. Aby si ručičky panstvo neumazalo. Sympatická bábinka a dělala dobrý kafe. Mě to zarazilo, protože jsem si, já blb, myslel, že už dvacet let žádný služky nejsou, ale ony byly. Aspoň u Havlů, jenom to nikde neinzerovali,“ řekl dál Bobek.
Prohlídku dělali přibližně týden a nic nenašli. Pak udělali další prohlídku, to již v době, kdy Havel prezidentoval. Prý se k nim choval rezervovaně a bral je jako nutné zlo v baráku. Na jeho manželku Olgu vzpomíná: „Pro svou nemoc byla bohužel hrozně náladová. Jeden nebo několik dnů to byla velice příjemná ženská, se kterou se dalo mluvit, se kterou jsme i na chvíli sedli ke kafi a která říkala, ježišmarja, já si vůbec nedokážu představit, že by Vašek toho prezidenta doopravdy dělal, dala nám jednoznačně na talíř, že podle jejího názoru ten její na to nemá. A pak byl zase jinej den v tom týdnu, kdy s ní nebyla žádná řeč, to jsem poprvý v životě viděl, jak působí těžká migréna na člověka a jak ho to úplně změní a vytočí.“
Srovnání prezidentů
Ve Správě ochrany Hradu zažil, jak je výše zmíněno, tři prezidenty. Generála Svobodu, Gustáva Husáka a Václava Havla. „Nebylo to mnoho, ale přece jenom jsou to tři osoby, který chtě nechtě člověk srovnává. Svoboda byl v tý době už hodně starej pán, možná že už měl i takový nějaký stařecký neduhy, pokud jde o paměť, taky už neběhal do schodů, ale pořád se ještě držel, prostě to byl pan prezident, myslím v tom dobrým slova smyslu. Člověk, kterej se nestyděl, nebál, podal taky ruku, se mnou vždycky promluvil něco jako jak se máte, co manželka a děti, tak jak se slušný lidi chovaj, když se vzájemně potkají,“ zmiňuje na jiném místě knihy Ve službách ministerstva vnitra. Podle něj byl Svoboda prezident, kterého tato země od dob Masaryka neměla a celá ochranka by za něj dala ruku do ohně.
„To u Gusty Husáka to byl pravej opak. Ten když šel bludištěm Hradu, tak neviděl nikoho mimo Grygara, známýho šéfa svý osobní ochrany a osobního slouhu. Dřív to býval velkej borec a bojovník, však taky v těch hroznejch procesech byl jedinej, kterýho nezlomili, a taky ty procesy přežil. Ještě po osmašedesátým válčil se svýma jestřábama, aby vyúčtování za srpen nebylo pro náš národ moc bolestivý. Jak ale dostal zprávu, že mu druhá žena spadla nad Bratislavou s vrtulníkem, tak jeho zájem o všecko skončil a byl už jenom stín,“ pokračuje. Havla naopak viděl ve vytahaných teplákách prohánět se na koloběžce po reprezentačních místnostech Hradu a byl zhnusen.
V kapitole Samet jako šmirglpapír u páté správy pak prohlídku bytu Havlových uzavírá slovy: „Tak jsem se zakecal o tom bytě, ale stejně nevím, kam na to oblečení a ostatní drahý věci chodil. Dyť to neměl nikdo z normálních lidí u nás. A k tomu ještě krásnej mercedes. A to byl takovej nepřítel režimu, kterej nesměl za hranice. Musel ho někdo sponzorovat, dnes už víme kdo, že jo.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
