„Rozhodla jsem se vám napsat dopis na rozloučenou, ve kterém vás chci informovat o důvodech, které naši rodinu vedly k odchodu z Mnichova. Byť je mi jasné, že to pravděpodobně nikoho nezajímá,“ píše v úvodu dopisu pětatřicetiletá žena, která společně s manželem vychovává dva syny. Jak dále naznačuje, důvodem k rozhodnutí rodiny opustit rodné město nejsou finanční problémy, protože rodina žije v rodinném domě poblíž zeleně a nic jí neschází.

„Proč se tedy rodina, jako je ta naše, rozhodne opustit město? Předpokládám, že vaše děti nepoužívají veřejnou městskou dopravu a nenavštěvují státní školy v ‚problémových čtvrtích‘. Stejně tak předpokládám, že vy ani další politici do těchto oblastí také nechodíte,“ pokračuje autorka dopisu a svěřuje se se svojí zkušeností z návštěvy sousedského setkání organizovaného městem Mnichov, kde se setkala se šesti až osmi matkami a jejich dětmi.

„Všechny ty ženy měly na sobě šátek a žádná z nich nemluvila německy. Organizátoři mě navíc promptně informovali o tom, že proto pro mě bude asi složité se do skupiny zařadit. Ano, přesně těmito slovy to řekli. Měla jsem poznamenat, že jsem Němka, mluvím plynule německy a nenosím šátek. Nad jejich poznámkou jsem se přesto jen pousmála a sdělila jim, že se pokusím do té skupiny integrovat, jak jen budu moci,“ píše pětatřicetiletá žena.