Jste spokojeni s našimi vztahy s Čínou?Anketa
Velmoci jsou silné na zničení světa, ale slabé na jeho zlepšení, a tím jsou odsouzeny ke spolupráci – tak znělo motto přednášky.
Stromy skutečné i imaginární
Na začátku Krejčí přišel s úvodním příběhem, jehož poselství se posléze proplétalo jeho celým vystoupením. „Sametová revoluce ještě byla za obzorem, potřeboval jsem něco vyřídit v prezidentské kanceláři a jakýsi důstojník státní bezpečnosti mně nabídl, že mne tam odveze,“ zavzpomínal politolog Krejčí. „Jeli jsme Chotkovými sady, tam stál esenbé, mladý kluk, a říkal, že nás nemůže pustit dál, že je Hrad uzavřen. Kolega vytáhl červenou průkazku se slovy – my tam můžeme, my k nim také patříme. A mládenec odpověděl – můžete, ale je tam spadlý strom,“ konstatoval za smíchu přítomných Krejčí.
Dokáží si zpravodajské služby poradit s každou situací? „Když už jsem jednou sáhl do dějin, sáhnu ještě dál: Jeden pán před pěti sty lety před naším letopočtem zasedl a napsal nádherný traktát, který se používá dodnes na vysokých vojenských školách – Umění války. Každý o něm slyšel, mnozí o něm mluví. Málokdo ji četl, je to útlá knížečka – vřele doporučuji,“ zdůraznil Krejčí a pokračoval. „Třináctá kapitola je věnována zvědům. Úplně poslední sloka má krásnou myšlenku, která říká – osvícený vladař a moudrý vojevůdce si vybírá mezi vojáky ty nejinteligentnější a z nich udělá zvědy. Těm, kteří jsou ještě v aktivní službě, těm doporučuji tuto kapitolu si přečíst, protože tam říká, že zvědové by měli být nejlépe odměňováni, protože na nich záleží, jestli se vojevůdci podaří realizovat plán,“ potěšil mnohé přítomné politolog.
Kde je pravda
„Kdo vstupuje do zpravodajských služeb? Většinou jsou to mladí lidé plní romantismu, kteří si myslí, že zpravodajská služba je zkratka, která je přivede ke skrytému jádru politického dění, politické moci. Kus pravdy na tom je. Sáhnou si na to, co není zakryto novinami a paragrafy. Ale dokáží tím změnit dějiny? V půlce května by měla vyjít vzpomínková kniha Miloše Jakeše, kde poprvé otevírá teorii, že události 17. listopadu na Národní třídě byla záležitost vnitrostranického spiknutí proti vedení strany,“ avizoval Krejčí vydavatelský počin. „Mimochodem, v té knize, pokud jsem informován, je slovo občana a tím je Miroslav Polreich. V následujících měsících vyjde ještě jedna kniha na toto téma, vzpomínky Michaela Kocába, který rozpracoval čtyři nebo pět variant, co se vlastně toho 17. listopadu na Národní straně stalo. Jestli vůbec byl Zifčák, nebo nebyl, až po to, že šlo o akci krajské správy státní bezpečnosti spolu s KGB. Celá kniha je zajímavě zpracována a jedná se o první pokus sáhnout si přes barikádu na obě strany a nalézt nějaké společné hodnocení.“
Co zpravodajské služby v historických okamžicích mohou udělat? „Podívejme se na další dva případy. Rok 1953, velice úspěšná akce CIA. Ale protože CIA nebyla jako zpravodajská služba schopna zvládnout sociální a ekonomické procesy, nebyla schopna reagovat na etnické procesy, nebyla schopna se zařadit za náboženské aktivity, takže místo šáha jsme dostali ajatolláha,“ konstatoval na problém Íránu Krejčí. „Když se podíváte o rok později, velice úspěšná akce, ale výsledkem bylo to, že se do lesů dostali partyzáni a začala jedna z nejkrvavějších občanských válek. Zpravodajské služby onen strom, který mají na cestě, mohou přelomit. Situaci, která nastává potom, nemohou svými vlastními nástroji zvládnout. Na to zpravodajské služby prostě určeny nejsou.“
Psali jsme:
Masakr zpravodajský
Podle Krejčího máme představu o tom, že zpravodajské služby otevírají velká tajemství. „Problém je ale v tom, že pracovníci zpravodajských služeb udělají největší kariéru, v soutěži o věrnost obsadí posty, které umožní interpretovat zpravodajské informace. Jak se zpracovávají svodky pro nejvyšší představitele? Kdysi, uvedu americký model, americký prezident dostával každodenní zprávu od zpravodajských služeb tak, že velice stručnou informaci měl na pravé stránce a u toho byl index, který říkal, jak daleko je informátor od zdroje zprávy. To znamená, jestli on zpracoval to, o čem píše, anebo mu o tom plánu vyprávěli. Druhá část indexu byla, že tento a tento informátor byl tak a tak často pravdivý. Když prezidenta zpráva zaujala, na sudé stránce si našel širší charakteristiku dané informace,“ popisoval nepříliš ventilované informace Oskar Krejčí.
„Problém ale je v tom, že interpretace zpravodajských informací je druhý stupeň, který je nesmírně obtížný a vyžaduje speciální vzdělání. Když se podíváte na historii amerických služeb, a letos má tato komunita rozpočet 81,5 miliardy dolarů, podle oficiálních zpráv, tak v listopadu 1975, tomu se říká haloweenský masakr, kdy prezident Ford rozházel půlku legislativy, kterou podědil po svém předchůdci, a mimo jiné v následujícím roce ustanovil novým ředitelem CIA George Bushe staršího. S ním přišla skupina lidí, tři komise, které přehodnocovaly zprávy zpravodajských služeb. Tito lidé z komisí nebyli zpravodajci v pravém slova smyslu,“ pokračoval za napjatého ticha Krejčí.
„To byli univerzitní kantoři, budoucí představitelé špičkových struktur za George Bushe mladšího. Tito chlapci z ideologických pozic převyprávěli, to podtrhuji – převyprávěli informace zpravodajské služby a z ideologických důvodů to sedělo. Najednou se dostáváte do pozice, že v rovině vyhodnocování strategických informací do procesu zpravodajské práce vstupují ideologičtí amatéři. Tady jsou zdroje mylných informací pro Bushe v době intervence do Iráku, Afgánistánu, ale i dnes třeba Sýrie. Zpravodajské služby situaci nemohou samy o sobě zvládnout.“
Růžové brýle a hezčí (ne)reálný svět
„Říká se, že rozhodování vojevůdce vždy přichází v mlze. Informátoři mají sklon upřednostňovat negativní zprávy a ty pak zveličovat. A i když jevy vrátíte, mají tendence se vracet jako vlny, aniž je k tomu nějaký důvod. Autoři hovoří o tom, že velké množství zpráv, které dostává velitel, je nepravdivých, ještě více je protiřečivých. Politik dostává informace, na jejichž základě se může rozhodnout jen velice obtížně,“ podtrhl politolog.
„Všimněte se, že všechny velké operace druhé světové války byly pro napadeného překvapením. Ať již jde o Francii, Polsko, o vylodění v Normandii, přepadení Sovětského svazu, vždy dezinformace byla lepší než informace. Za Chruščova se hledalo všechno nejhorší na Stalinovi a vyčítalo se mu, že nereagoval správně na informace od Sorgeho z Japonska, že SSSR bude napaden 22. června. Stalin tuto informaci skutečně měl, ale měl také další desítky informací. A kdy poznáte, že Sorge má pravdu? 22. června! Pak si vyhodnotíte, že tento zdroj má pravdu a zpravidla mu můžete věřit,“ uvedl Oskar Krejčí.
„Takže dospíváme k názoru, že zpravodajské služby jsou nesmírně důležité, pomáhají realizovat plán, ale většina rozhodnutí je rozhodnutí státníka v mlze. Ten musí přijmout rozhodnutí, i když má protikladné nebo žádné informace. Čas si vynucuje rozhodnutí. CIA v Íránu ten strom přerazily. Někdy lze strom přeskočit, ale je to zcela výjimečné,“ ukončil svůj proslov Krejčí.
Kdo nepodlehne? Kdo se nedá a nenechá?
Vadim Petrov, který celý pořad za důkladné asistence novinářského nestora Milana Syručka moderoval, s povzdychem konstatoval: „…za doby, kdy premiérem byl Václav Klaus, a jistě znáte jeho názory na výstupy tajných služeb a vůbec na jejich existenci…“
A na to Krejčí ke zpravodajcům doplnil: „Každopádně musí mít zpravodajci co největší míru objektivity. Co nesmí udělat, je, že jejich vedení nesmí podlehnout politickému tlaku. Nesmí vzít objednávku něco vyřídit podle přání někoho. On to může vyřídit podle toho, co zjistí, a podle toho, jak informaci procesuje. A jestli se dopouští největšího zpravodajského hříchu, tak to je to, že jdou na ruku politických řešení,“ shrnul ne zrovna populární pravdu Oskar Krejčí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
