„Když se před padesáti tisíci lety naši předci z tropického pásma Afriky vydali na svůj pochod na sever, netušili, že si budou muset zvyknout na zcela jiné střídání dne a noci než to, které znali doposud,“ píše Bašta ve svém komentáři. „Na severu se v tomto ohledu setkali s takovou nerovnováhou, že se s tím naše organismy ani po desítkách tisíc let pobytu v novém prostředí nedokázaly úplně vyrovnat.“
„Na dlouhý den plný světla se lidé adaptovali rychle, ale prodlužování noci jim dodnes činí psychické potíže. Strach z toho, že tma se už nerozptýlí a zůstane navždy vládnout, vedl ke vzniku mnoha rituálů spojených se zimním slunovratem. Jejich společnými jmenovateli jsou snaha odhalit budoucnost a přinést naději,“ píše Bašta.
„Právě letošní adventní čas je těchto chmurných náhledů do budoucnosti plný. Mimo jiné to zavinila pandemie podivné nemoci, která na evropském kontinentě změnila náš způsob života a zatím jen do našeho podvědomí vrátila myšlenky na pomíjivost naší existence. Ty umocňuje strach záměrně šířený televizí, novinami a rozhlasem. Veřejný prostor ovládla iracionalita velmi podobná té, kterou popsaly středověké kroniky vyprávějící o chování lidí v dobách morových epidemií,“ domnívá se politik.
Jeho obavy z budoucnosti se ale týkají nejenom nemoci: „Mor byl tehdy vždy provázen válkou. Náznaky, že by tomu mohlo být i v příštím roce, se bohužel množí. Nejrizikovějším faktorem se ukazuje politická krize a nestabilita v nejmocnější zemi světa, ve Spojených státech. Paradoxně se to děje v situaci, kdy se mění hlava státu, což byl proces, který se tam naposledy zadrhl v roce 1860, kdy na zvolení Abrahama Lincolna již 20. prosince reagovala Jižní Karolína vystoupením z Unie. Následovala občanská válka, která trvala čtyři roky (mimochodem, A. Lincoln kandidoval za Republikánskou stranu). Poslední projev D. Trumpa a výzvy jeho bývalého poradce M. Flynna vyvolávají obavy, že by se historie mohla opakovat v obráceném gardu.“
A pokud by se povolební situace v USA přece jen uklidnila a ke konfliktu nedošlo, stále ještě není, dle Bašty, vyhráno: „Nebezpečí válečného konfliktu větších rozměrů nepomine, protože boj s vnějším nepřítelem je osvědčeným způsobem, jak sjednotit rozervanou zemi. V takovém případě lze očekávat recidivu války v Perském zálivu, tentokrát s Íránem. V Evropě se ve stejné době obnoví zamrzlé (či polozamrzlé) konflikty na hranicích Ruské federace (Donbas, Podněstří, Arcach). Raději nedomýšlím možnou reakci západoevropských muslimů.“
Bašta i přesto doufá, že jeho pesimistické odhady se nevyplní a „s přibývajícím světlem bude ubývat i zatím všudypřítomná iracionalita“.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: AZy