Host odpovídal na otázky Heleny Šulcové v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu. Petr Macek prý počítal s tím, že bude nasazen do oblasti, kde se bojuje s ebolou, proto ho nepřekvapilo, že jede přímo do Libérie. „Sledoval jsem nějakou dobu, jak se epidemie eboly vyvíjí, takže jsem nebyl překvapen, že pojedu přímo do ohniska nákazy. Počítal jsem s tím,“ uvedl Macek, který pro Lékaře bez hranic pracuje už osm let. „Mám ženu, která má pro to naštěstí pochopení. Odjížděl dva měsíce po narození syna, ale manželka také před tím pracovala pro Lékaře, tak tomu rozumí.  Vrátil jsem se za další dva měsíce a na dítěti to bylo znát. Syn vyrostl,“ konstatoval novopečený otec.

Musíte si získat důvěru vesničanů

Petr Macek působil na severu v oblasti Foya a měl na starosti výjezdový tým dvanácti osob, který se zabýval převozem pacientů do izolačních center. „Já jsem byl vedoucí týmu a ten, který do budovy s pacientem vstupoval první. Zadával jsem instrukce, abych měl průběh celé akce pod dohledem. Důležité je získat si akceptaci té vesnice. Nejdříve jsem tam šel s psychologem a vše místním vysvětlili. Pak jsme teprve přivolali zbytek týmu. Teprve potom jsme se všichni převlékli do ochranných obleků. Tak se to dělá na základě zkušeností. Jiné týmy, které už přijely v záchranných oblecích, byly totiž v minulosti vesničany napadeny,“ popsal Macek.

Tým Lékařů bez hranic ale zasahoval i v případech, kdy někdo zemřel a bylo třeba určit, zda podlehl ebole. „Důležité bylo zabránit kontaktu lidí s tělem. Postup byl ale v podstatě stejný. Nejdříve jsme si museli získat jejich důvěru. Nabídli jsme i členům rodiny, aby se někdo z nich také oblékl do obleku - aby mohli být svědkem toho, co s tělem děláme, a nedocházelo k různým fámám. Po odebrání vzorku se tělo začalo dezinfikovat a připravil se bezpečnostní vak, do kterého se tělo vložilo,“ popsal Macek.