Hubert Fuss z Kozmic na Hlučínsku v okrese Opava narukoval do nacistické armády v roce 1944. Ačkoli sedmdesát let po konci války dostal nabídku podat si ruku s někdejšími nepřáteli z jednotek pod velením Ludvíka Svobody vytvořenými v Rusku, odmítl. "To není dobrý nápad. Aby mi pak někdo říkal, že jsem se na stará kolena potentoval, o to vůbec nestojím. Jednou to byl nepřítel, tak nepřítelem zůstane," přemítá Fuss.

Podobně to vidí devětaosmdesátiletý Ludvík Smolka z Vřesiny na Hlučínsku, který do nacistické armády vstoupil v roce 1943. Je pro něj příliš obtížné podat si ruku s někdejšími nepřáteli. V bojích v pobaltských státech ztratil spoustu kamarádů. Z roty, která původně tvořila dvě stě mužů, jich po jednom boji zůstalo sedm. Podobně zlé to podle pana Smolky Muselo být i na druhé straně a některé rány zkrátka nepřebolí,

Dosud žijící příslušníci Svobodovi armády však dávají najevo, že by si s veterány z wehrmachtu ruku podali. Sedmdesát let po konci války už některé rány tolik nebolí.

Více se dočtete v pondělním vydání časopisu Týden.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.