Skála je u komunistické strany již od roku 1970. V letech 2009–2010 byl dokonce místopředsedou KSČM pro oblast regionální a komunální politiky a občanského sektoru. Ve straně podle Wikipedie.cz platí za zástupce ultrakonzervativního křídla a tradicionalistu, patří rovněž mezi odpůrce současného vedení.
Za Mílou Ransdorfem
Míla byl renesanční duše. Unikátně sečtělá. S fenomenální pamětí. Panoramatickou optikou. Neposednou invencí. Nezkrotným hladem po poznání. Plocha, nad níž mu kručel hlavou, byla gigantická.
České levici vracel kredit od chvíle, kdy jí cukli kobercem. Za „zrady vzdělanců“ to uměly jen ocelové nervy. Rivalům naháněl husí kůži. Tím víc jim ležel v žaludku. Kritikou zvěrstev proti Sýrii a východní Ukrajině. Rusofobních druhohor. Rektálního alpinismu opačným směrem. Semtexu, kladeného pod evropskou civilizaci. I spousty jiných darebáctví.
Z kopanců, jež za to schytával, trčela frivolní ubohost. Upíraly mu právě to, co ho zdobilo – nepodplatitelnost a inteligenci. Tím víc ho to zraňovalo. Motiv bil do očí. Těm, komu házel rukavici, se hroutí svět. Nač sáhnou, končí vždy opačně, než jak zněl slib.
Spustili preventivní údery. Ne na nohy. Rovnou na hlavy. Na ty, co hodně ví. Pro něž je pravda vektor – řečeno Mílovým bonmotem. Azimut, z nějž chlap neuhne.
Knih napsal celý stoh. Dvě ještě nevyšly. Prvá z nich míří na křižovatku, která se blíží. Ke zdrojům humánní racionality, co to nesmí vzdát. Druhá je o rozcestí, kterým už dějiny procválaly. O politických procesech, které je provázely. Míla je zmapoval do kapilár, jež panstvo tutlá. Objevil fakta, která si nedá za rámeček. Spadne mu hřeben. O to víc získá levice, která ví, co chce.
Míla už dopisoval i jiný titul. O „myšlenkovém dobrodružství marxismu“. Genezi jeho témat. Galerii jeho osvícených hlav. Některé fragmenty už máme. Jiné uvízly v Mílově počítači. Nudit nebudou ani odpůrce. I když je nedotáhl až do konce.
O nepraktickém trdlu – natož o Mílově lakotě – není ani kauza, za niž ho ignoranti vláčeli naposled. Miliard s rodokmenem, co vydá na antické drama. Míla si nekryl záda ani tentokrát. Takové kuráži se tlemí jen blb a srab.
Byla to „přirozená smrt“? Už v dvaašedesáti? Proti tankerům žluči? Lakoty, již Míla praštil přes prsty? Komisař Vacátko by ty otazníky neskartoval.
Kdo míval z Míly mindrák, mýlí se i nad rakví. Drtil je díky, a ne navzdory tomu, čím byl. Marxismus není sprosté slovo. Ani muzeální inventář. Míla mu bude chybět. Partu, co jeho krédu tiskne parte, čeká blamáž. Na to může vzít jed.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
