V tomto týdnu bude ústavně-právní výbor Senátu projednávat žádost prezidenta Petra Pavla o vyslovení souhlasu Senátu s jmenováním soudce Ústavního soudu Josefa Baxy. Předseda tohoto výboru, senátor Goláň, se v této souvislosti proti prezidentu tvrdě vymezil. Vadí mu, že prezident své návrhy se Senátem předem nekonzultoval, uvádí moderátorka Bobošíková.
„Pokud senátoři soudce Baxu zvolí, upevní se dlouholetý mocenský pakt a vyplní se plán Pavla Rychetského na obsazení klíčových míst v ústavní justici,“ upozorňuje následně Bobošíková.
Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, který odejde z čela instituce v srpnu, si jako svého nástupce dlouhodobě přeje právě Josefa Baxu. „Od roku 2015 o tom veřejně hovoří v médiích, dokonce plánoval, že kvůli tomu odstoupí v půlce svého druhého mandátu v roce 2018,“ pokračuje Bobošíková s tím, že nakonec své rozhodnutí přehodnotil a rozhodl se svou funkci vykonávat i nadále. „Nakolik k jeho rozhodnutí přispěl fakt, že Baxa neměl naději, aby ho prezident Zeman skutečně jmenoval soudcem Ústavního soudu, se můžeme jen dohadovat,“ dodává moderátorka pořadu Aby bylo jasno.
Spolu s tím nezapomíná připomenout, že to byl právě Pavel Rychetský, kdo zásadně přispěl ke změně volebního systému před minulými sněmovními volbami a v prezidentské volbě neváhal „nezávisle“ podporovat Petra Pavla.
Dnes je pro výše zmíněný plán Baxy a Rychetského situace mnohem příznivější. Současný prezident Pavel už ve své kampani hovořil o tom, že by Baxu rád viděl v roli předsedy Ústavního soudu.
Jste spokojeni se způsobem, jakým Petr Pavel vykonává úřad prezidenta? (Ptáme se od 23.5.2023)Anketa
Období ústavního soudce je desetileté, jeho měsíční příjem včetně náhrad je minimálně 270 tisíc korun a od státu má k dispozici auto a byt, připomíná mimo jiné Bobošíková.
Kandidát na možného ústavního soudce Josef Baxa v těchto dnech vydal knihu rozhovorů s názvem Hledání rovnováhy aneb Soudce. Její obsah je zajímavý: „Vyřizuje si v ní účty s některými svými spolužáky z fakulty nebo se známými jmény z právnické obce, například s bývalým ministrem spravedlnosti z ODS a později předsedou TOP 09 Jiřím Pospíšilem,“ přibližuje Bobošíková.
Zároveň ve svém knižním díle prý nadbíhá politickému mainstreamu: „V žaludku mu leží prezidenti: exprezident Václav Klaus se provinil tím, že jako hlava státu byl nespokojený s tím, že jsou soudci příliš mladí,“ dodala moderátorka.
Z knihy se taktéž dozvěděla, že kandidát na ústavního soudce Baxa doporučoval jako člen etické komise Českého rozhlasu, aby prezidenta Zemana nezval veřejnoprávní rozhlas pro jeho vulgární mluvu do živého vysílání,“ pokračovala Bobošíková. V knize se také vyjádřil k opoziční smlouvě, která podle něj byla „mocenský pakt“.
Dále v knize Baxa prozrazuje, jak byl jako mladistvý odsouzen ke třem měsícům vězení za trestný čin ublížení na zdraví podmíněně ve zkušební době v délce jednoho roku: „Zavinil dopravní nehodu, při které těžce zranil bratra i sebe,“ uvádí Bobošíková.
Baxa vzpomíná i na to, jak za socialismu exministr školství ve Fialově vládě Balaš, dnes poslanec za STAN, šel kvůli výcviku pilotů Kaddáfího na vojnu do Libye. Josef Baxa však do Libye nešel díky protekci. „Baxa byl zamilovaný a slečna studovala v Praze, tak mu jeho tatínek, voják z povolání, zařídil protekci – mohl narukovat do nedalekého Benešova,“ dodává moderátorka.
Rovnováhu Josef Baxa hledal v členství KSČ a kariéře: „Jako soudce čekatel na soudu v Plzni se v 80. letech dostal k četbě rehabilitačních spisů z roku 1968 a ke spisům státního soudu z konce 40. a 50. let. Tam byly popsané stalinistické sabotáže, velezrady a tresty smrti,“ popisuje Bobošíková.
Baxovi však nevadilo s těmito „krvavými psy“ kvůli své kariéře spolupracovat. „Když měl možnost se jako nováček rok před sametovou revolucí na krajském soudu jednoho z těchto krvavých psů zeptat, proč odsoudil v 50. letech skupinu židů za to, že dostávali dárky od svých příbuzných z Izraele, nezeptal se. Nebyla to prý vhodná situace, protože tento krvavý pes jej přijímal jako nováčka, který právě povýšil z okresního na krajského soudce,“ sděluje Bobošíková.
„Na krajském soudu se Josefu Baxovi líbilo, jak píše: bylo tam méně práce, jeho kolegové ráno četli Rudé právo, v Sovětském svazu probíhala perestrojka a světová politika vypadala nadějněji. Přesto rok před revolucí přijal nabídku stát se kandidátem KSČ, protože si neuměl představit, že by změna jednou mohla přijít jinak než zeshora. Ovšem jak přišla revoluce 17. listopadu 1989, hned 20. listopadu Josef Baxa průkazku KSČ vrátil,“ líčí Bobošíková.
Varovné podle Bobošíkové rovněž je, že soudce Baxa hledal rovnováhu i mezi mocí výkonnou a soudní, když se dostal do situace, která by se mohla nazvat jako střet zájmů. „Aby k tomu formálně nedošlo, ale fakticky se mohlo propojení konat, udělal v roce 1998 spolu s tehdejším ministrem spravedlnosti, jak sám říká ‚právní čáry máry‘. Vypadalo to tak, že zůstal soudcem krajského soudu, čímž byl součástí moci soudní, ale zároveň vystupoval jako náměstek ministra spravedlnosti, čímž se stal součástí moci výkonné,“ vysvětluje publicistka.
Baxa své „právní čáry máry“ vysvětluje v knize těmito slovy: „Protože jsem chtěl zůstat soudcem a mít možnost se kdykoliv vrátit, tak jsem formálně byl soudce přidělený na stáž k Ministerstvu spravedlnosti, náměstkem jsem nebyl jmenován, pouze pověřen náměstkovskou činností.“
„Tak co myslíte? Jaké ‚právní čáry máry‘ nám přichystá na Ústavním soudu kandidát Josef Baxa, pokud ho tam senátoři vyšlou?“ táže se Bobošíková.
Poukazuje i na to, že Josef Baxa je jedním se zakladatelů nechvalně proslulé plzeňské právnické fakulty. Věděl, co se děje na plzeňských právech, ale nezasáhl. „Věděl jsem, že se na fakultě děje něco divného.“ Jako nejvyšší soudce správního soudu si ale říkal „hochu, trap se tím, co můžeme ovlivnit“. Nic tedy neřešil a dál na fakultě přednášel. „Soudce Baxa o všem, co se děje na fakultě, věděl, ale jak ve své knize alibisticky píše, ‚osobně jsem se na tom nepodílel‘. Prostě takové hledání rovnováhy mezi slibem soudce, že se bude řídit zákony, a mezi hladkou kariérou a penězi. K tomu zavřené oči patří, bez nich by se totiž rovnováha mohla citelně vychýlit,“ glosuje Bobošíková, která se pozastavuje i na podivném průběhu studia Baxovy dcery na plzeňských právech.
„Tyto informace jsou veřejně dostupné a senátoři se nemohou vymlouvat, že je nevěděli. Splní přání Pavla Rychetského a prezidenta Petra Pavla a pošlou Josefa Baxu na Ústavní soud? Nebo se začnou ptát na jeho ‚čáry máry‘, na plzeňská práva a na jeho spolupráci s krvavými soudními psy z dob stalinistických čistek?“ uzavírá Jana Bobošíková.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
Alena F.
