„Jaké vztahy máme zaujímat vůči rostoucí přítomnosti islámu v Evropě?“ položil si na začátku svého příspěvku otázku přední český arabista. „Vraťme se k počátku islámu. Tady jsem nucen dodat jednu velice nepříjemnou věc z hlediska historiků, k nimž patřím. Otázky vzniku islámu a jeho návaznosti na starší náboženství, tedy židovské a křesťanské, jsou v posledním půlstoletí rozvířeny novými hypotézami, které jsou ale většinou orientalistů označovány za revizionistické nebo hyperkritické. Otázka, jak a proč Muhammad ve svém vystoupení na Arabském poloostrově na konci šestého a počátku sedmého století, co se učí půldruhé miliardy muslimů na celém světě, že to tak bylo, tak v roce 610 dostává zjevení od Boha v měsíci ramadánu, který je proto svatý – a teď jsme mimochodem právě uprostřed tohoto svátku,“ uvedl poměrně složitě a připomenul, že islám muslimové vnímají velice intenzivně a hluboce, a to jako vztah ke svým vlastním dějinám. „Někdy je to až ke škodě akulturaci v tomto moderním světě,“ posteskl si.
Korán je zjevení, Starý a Nový zákon je zkreslen
„Hyperkritické hypotézy se zabývají tím, jak Korán, který muslimové pokládají za – slyšte dobře – autentické slovo boží. Starý a Nový zákon jsou chápány Židy a křesťany jako knihy inspirované lidmi, mají své lidské autory, jména, která známe a která muslimové někdy neznají. Muslimský pohled na Nový zákon je velmi bizarní. Pokládají jej stejně jako Korán za knihu zjevenou přímo Bohem Ježíšovi.“ Zmíněný Nový zákon prý údajně byl později křesťany zkreslen. „Stejně tak jako Starý zákon byl celý psán nově a došlo tam k celé řadě chyb. Tedy tolerance muslimů ve středověku, na kterou jsou ti rozumní muslimové tolik hrdí, je trochu zkreslována jejich pohledem na to, že Židé a křesťané sice věří v pravého Boha a stavějí svou víru na textech, které jim tento pravý Bůh seslal prostřednictvím Gabriela. Ale zkreslilo jej podle nich autentické slovo. Tedy co dnes mají Židé jako svůj Tamach, což v muslimském diskurzu je myšlen celý korpus, kterému někdy k nelibosti Židů říkáme Starý zákon. Že je to tedy pokažené, že došlo k nové redakci některých textů,“ zdůraznil profesor Kropáček.
Fotogalerie: - Islámská konference
Fotogalerie: - O islámu před tureckou ambasádou
Miliardy muslimů
„Otázka je, co je v islámu oficiální,“ posteskl si lehce. „Je velice problematické z muslimské strany hledat autoritativní výrok, je to problém i současné dobré snahy o vzájemný dialog. Muslimská kritika křesťanství je zaměřena na křesťanském učení o Nejsvětější trojici a o pojetí Ježíše Krista jako syna Božího. Jaký pro to mají muslimové kultivovaný výklad. Co se učí na prestižním muslimském vysokém učení v Káhiře,“ uvedl na příkladu Luboš Kropáček. „Egypťané je dnes pokládají za lidskou autoritu,“ zmínil Kropáček duchovní učící na zmiňované káhirské škole. „Jiní vyslovují názor odlišný, vidí autoritu třeba někde v jižní Asii, kde je dnes soustředěn největší lidský potenciál v jižní Asii. Na prvním místě Indonésie, pak Pákistán, poté „malá“ muslimská menšina v Indii, asi čtrnáctiprocentní, ale v absolutních číslech nějakých 160 milionů lidí. A také Bangladéš, tam budou mít jiné autority než v Egyptě,“ vypočítával profesor a pokračoval. „V Káhiře se učí v duchu islámské terminologie a jejich pojetí o tom, jakým způsobem došlo prý v křesťanství ke zkreslení učení a pojetí postavy Ježíše Krista. V žádném případě muslimové nepřijímali, že je „zrozený“. Ale stvořený. Oni chápou narození Ježíše Krista z panenské Panny Marie, ke které mimochodem chovají také úctu a která je využitelná jako prvek usilující o dobré vztahy mezi křesťany a muslimy. Ježíš byl stvořen v lůně panenské matky. A pořád není synem Božím, on je pouze stoprocentním člověkem, který ani nezemřel jako vykupitel lidstva, ale byl přímo vzat do nebes, odkud přijde dovršit islamizaci tohoto světa. Na Blízkém východě existují místa, o kterých lidé tvrdí, že se tam objeví. Například na jednom minaretu umajovské mešity v centru starého Damašku,“ odkázal na „multináboženskou“ Sýrii Kropáček.
(Ne)známý autor
„Pokud jde o ty hyperkritické názory, tam se objeví takové myšlenky, že Korán, který je jakési dogma islámského myšlení, je autentické zjevené slovo Boží, tak ty revizionistické názory vznikají hlavně v anglickém a německém prostředí v Evropě a dnes představované jakousi postavou, jejíž pravé jméno neznáme, protože z dobrých důvodů publikuje své knihy v Berlíně německy nebo anglicky pod pseudonymem Christian Luxemberg. Snaží se dokazovat, že značné části Koránu mají aramejské křesťanské předlohy. Na toto téma publikuje velmi náročné knihy na znalosti starověkých jazyků a samozřejmě znalosti historické a teologické,“ zmínil jedno záhadou opředené aktuální tajemství profesor Kropáček.
Psali jsme:
České stopy v Arábii
Katolický kněz, teolog, průkopník arabistiky v českém prostředí Alois Musil. Ten se podle našeho současného předního arabisty jako první z českých orientalistů vydal přímo do terénu. „Chtěl zjišťovat, jak tam žijí místní lidé, s oprávněným přesvědčením, které se potvrdilo, že ten způsob života se vlastně nijak výrazně neliší od toho, jak o něm získáváme obraz ze Starého zákona. Výrazná změna nastává až po první světové válce a o moderní době ani nemluvě,“ uvedl Kropáček a zmínil další historickou postavu, která neslavně skončila popravou na Staroměstském náměstí. „Nezapomeňme také na Václava Budovce z Budova, který je autorem první české knihy zpracovávající Korán, což nám Němci velmi závidí. A je to kritika Koránu. Žil tehdy v osmanském Turecku, v Istanbulu.“ Muslimové mají mezi sebou podle Kropáčka některé filozofy známé evropským vzdělancům. „Jsou řazeni v myšlení na roveň velkým starověkým filozofům. Je zajímavé téma hledat islámské motivy v Dantově Božské komedii. Nalezneme je jak v pekle, tak i v očistci, ve který islám nevěří.“
Islám patří k nám
„Islám patří k našemu civilizačnímu okruhu,“ zdůraznil přednášející. „Musil jej pokládá za určitou větev křesťanství. Když se islám objevil jako bojující, silná, rychle se šířící síla Blízkým východem, do Asie za Umajjovců severní Afrikou a pak dokonce do Evropy na Iberský poloostrov do Španělska, tak tehdejší díla evropských autorů svědčí o obrovském překvapení. Jako autorita bývá uváděn svatý Jan Damašský, který je pro naše pravoslavné bratry kanonizovaný. Jeho otec a příbuzní měli vysoké funkce u Umajjovců, ve správě muslimského státu. On však odešel do kláštera svatého Sávy v Palestině. Jeho spisy se dochovaly. To, že žil v muslimském prostředí, mu umožňovalo se vyslovovat o aktuálním problému té doby v byzantském pravoslaví,“ zmínil se opět o tehdejší Sýrii Kropáček.
Od Saúdů až ke komunistickému ministru Chňoupkovi
„Pokud řeknu cokoliv a formuluji to obecně, nikdy to nebude platit pro všechnu půldruhou miliardu lidí. Třeba zákaz zobrazovat proroka Muhammada. Obecně to mohu říci, ale mnohokráte to nebude platit. V Osmanské říši bylo jedno období, kdy vznikaly miniatury, i když Muhammad je různě zamaskovaný – třeba je to jen silueta,“ uvedl orientalista a přešel ke kinematografii. „Mimochodem, slavný film Poselství, jeho tříhodinová arabská verze, tak tam se po celou dobu tohoto jeho životopisu neobjeví. Maximálně je tam pohled na lidi, kteří poslouchají jeho výklad, je tam stín velbloudice, na které jede z Mekky do Medíny. Ale Muhammad sám se tam nesmí objevit. Přesto některé extrémně radikální proudy salafistů ze Saúdské Arábie i odjinud kritizovaly tento film, protože se tam vyskytují některé jiné postavy druhů prorokových, je tam Alí, je tam Omar, to už se jim nelíbí. A abych dovršil tuto nejednotu, v Íránu lze dostat i obrázky mladého Muhammada. Ale ten v té době nebyl ještě pověřen proroctvím. Takový dvacetiletý fešák, na pohlednici je k sehnání v šíitském, jinak velmi, alespoň navenek, zbožném Íránu,“ uzavřel Kropáček. V závěru se ještě vzpomnělo na soukromou tiskárnu ve Vimperku, která tiskla miniatury Koránu. „Byl to oblíbený dárek, který věnovával ministr Chňoupek při výjezdech do arabských zemí,“ glosoval Kropáček. A ze sálu se dodalo, že muslimové nesmějí poskytovat svaté knihy nevěřícím, ale tady je s chutí přijímali…
Psali jsme:
autor: Václav Fiala
