Zdánlivě úplně jednoduchý úkol se stále nedaří vyřešit. Kdo poslouchal někdy alespoň část jednání ve sněmovně na toto téma, musí potvrdit, že zde vládne napětí a snaha prosadit svůj názor za každou cenu. Tolerantní jsou daleko více kuřáci a vzájemné dohodě, kde kouřit a kde ne, je nakloněno i mnoho nekuřáků. Rozpory do jednání vnášejí napříč politickými stranami aktivističtí jedinci.

Často zaznívají argumenty, že EU to takto vyžaduje a všude podobně přísné zákony v Evropě fungují a my jsme poslední zemí, která proti kouření nebojuje, (což není úplně pravda, protože náš v současnosti platný zákon odpovídá podobné legislativě v zemích okolo nás). Ministr Němeček si zase například bere na jednání sněmovny pohřební urnu, aby připomněl fatální dopady kouření na lidské zdraví, jak dopadneme, pokud budeme kouřit. Jeho náměstkyně Teska Arnoštová a šéf zdravotního výboru Rostislav Vyzula zase připomínají, že podle důvěryhodného výzkumu si 80 procent našich občanů přeje zákaz kouření tak, jak je obsažen v navrhovaném zákonu.

Jak lze prezentovat výzkum, který se politikům hodí do krámu

Skutečnost ale může být i jiná. V průzkumu záleží podle sociologů třeba na položených otázkách. Slavný údajný výrok Winstona Churchilla „Nevěřím žádné statistice, kterou jsem sám nezfalšoval“, sice za druhé světové války rozšířila hitlerovská propaganda, s cílem vykreslit britského premiéra jako člověka, který lže svému národu a Churchill to podle všeho nikdy neřekl, nedůvěra ve statistiku a výzkumy veřejného mínění byla zaseta a nikdy se jí nepodařilo úplně odstranit.

A kde se tedy vzalo těch údajných 80 procent českých občanů, kteří chtějí absolutní zákaz kouření? Hned v první větě tiskové zprávy vydané v květnu 2015 k tomuto výzkumu se píše, že: 62% Čechů vadí kouření v restauracích, kavárnách a barech, přesněji 35 procentům dotázaných to velmi vadí a 27 spíše vadí. Podle zveřejněné tabulky to dokonce 39 % dotázaných nevadí vůbec. V součtu se ale jedná poněkud zvláštně o 101 procent dotazovaných respondentů.