Podívejme se, kdo útočil, stejně jako i v minulosti, jsou to ti samí, uvádí Kindl. Média uvedla, že jedním z útočníků byl Francouz. Jde ale o necelou pravdu, skutečnost je taková, že útočník byl již ve Francii narozený vnuk muslimského uprchlíka ze šedesátých let. Ve valné většině útoků ve Francii vždy totiž šlo o potomka přistěhovalců, z tzv. druhé generace.

Z Afriky do země galského kohouta

Francie je jediný evropský stát, zažívající za posledních 60 let již druhou obrovskou migrační vlnu. Francie bývala v minulosti koloniální říše, která se začala rozpadat v průběhu druhé světové války, kdy se sice po skončení konfliktu podařilo znovu obsadit některá ztracená území, ale francouzská armáda byla slabá a vojáci se po ukončené válce chtěli konečně vrátit domu a ne jít do nového konfliktu. Naopak domorodé obyvatelstvo kolonií během války získalo zbraně a vojenské znalosti, ale hlavně zažilo, že všemocnou francouzskou armádu lze poměrně snadno porazit. Bohužel pro prezidenta Charles de Gaulle, bývalého osvoboditele a miláčka národa, opuštění kolonií proti němu pohněvalo část národa a během krátké doby na něj bylo spácháno několik vážných atentátů. Nejčastěji se jednalo o nastražené výbušniny na trase jeho pohybu. Nejvážnějším útokem pak byla palba z kulometů v zaparkované dodávce během jeho cesty do Lotrinského paláce.

Jak dále píše Michal Kindl na svém webu, s koncem kolonií do Francie přišlo více než milion uprchlíků, kteří se zde usadili a částečně i zapadli do společnosti. Bohužel ale jejich děti, druhá nebo třetí generace, již nezažily hrůzy, před kterými tenkrát utíkali jejich předkové a tedy necítí vděk k Francii, která je přijala. Množí se mezi nimi vyznávání fanatického muslimství a džihádu a stovky jich odjíždějí bojovat za Islámský stát nebo trénovat do tamních výcvikových táborů. Pokud přežijí, vracejí se zpět jako „spící buňky“, tedy hotoví teroristé čekající na rozkaz k útoku.