Od druhé světové války podle Pocheho toužila Evropa po objevení nové dimenze mezinárodní politiky a úplném vyloučení hrubé síly a řinčení zbraněmi jakožto způsobu řešení konfliktů. To ovšem podle člena sociální demokracie kontrastuje s tím, jak se Evropa zachovala v minulosti během několika bojových konfliktů.

„Hlásali jsme práva a mezinárodní normy, podle kterých jsme se však ne vždy řídili. Právo na sebeurčení národů bylo pro nás v případě bosenského konfliktu nepřijatelné a důsledně jsme trvali na nedotknutelnosti hranic. A ty, kteří s námi nesouhlasili, jsme byli připraveni masivně bombardovat. Jenom o pár let později se v případě Kosova pro nás naopak stalo právo na sebeurčení albánského národa natolik významné, že ti, kteří trvali na nedotknutelnosti hranic, byli opět bombardováni hlava nehlava," připomíná Poche jeden z příkladů.

„O naprosto vylhaných záminkách pro invazi do Iráku se není třeba zmiňovat. Byly to lži, možná takzvaně svaté, protože jejich cílem bylo získat západní veřejné mínění pro souhlas s vpádem spojeneckých vojsk a svržením Saddáma Husajna," uvádí dále v textu.