Duka se ve svém textu obrací na všechny věřící, duchovní i laiky, aby společnosti nabídli své služby a aby v těchto těžkých dnech „dýchali“ s ní. „Vím, že tak mnozí již činí. Všem za to patří můj veliký dík,“ oceňuje.

Nastalá situace i přes dolehnutí na náboženský život podle Duky nemusí znamenat pouze zdroj frustrace a pesimismu. „Jako všechny krize představuje i koronakrize novou příležitost, či chcete-li výzvu,“ píše.

V uplynulých měsících jsme se podle něho „mohli všichni znovu přesvědčit o tom, jak falešné je naše přesvědčení, když se domníváme, že jsme neomezenými pány svých životů“. „Stačí jeden malý, pouhým okem neviditelný organismus vzniklý kdesi v daleké Číně, a celý svět je ze dne na den vzhůru nohama. Veškeré naše jistoty jsou najednou ty tam a my se s obavami chvějeme, co s námi bude,“ popisuje.