Úvodem Jaroslav Bašta začal srovnáváním současného neuznávaného nominanta s předchozími ministry zahraničních věcí zastupujícími ve vládě českou sociální demokracii. Připomněl, že za posledních dvacet let byly dva - Jan Kavan a Lubomír Zaorálek. Oba dva se zahraniční politikou zabývali celou dobu své politické kariéry, jak uvnitř své politické strany, tak v parlamentu. „O jejich zaměření, odborné způsobilosti, erudici a obecné známosti a vážnosti, kterou v tomto ohledu požívali na domácí i zahraniční politické scéně, nikdo nikdy nepochyboval,“ doplnil.

U Miroslava Pocheho, o kterém někdejší vylvyslanec ve spojitosti se zahraniční politikou ale nikdy nic neslyšel. Usoudil proto, že je to třeba moje neznalost a začal jsem si číst životopis prosazovaného sociálně-demokratického nástupce předchozích dvou úspěšných ministrů a byl překvapen, co jsem zjistil.

„A ejhle, dočetl jsem se, že po tři roky působil jako zástupce OBSE na misích v Bosně a Hercegovině (1997 - 2000), dva roky pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí v Kanceláři zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva v bývalé Jugoslávii (1998 – 2000) a následně na Ministerstvu zemědělství v odboru mezinárodní spolupráce (2000 – 2001). Slušná kariéra pro mládence mezi 19. - 22. rokem, že?“ uvedl Bašta.