Objekt, který spravuje Nadace Železná Opona, nebyl vybrán náhodou. Vždyť tady za studené války byly umístěny sovětské jaderné zbraně.

Na vlastní oči a uši

„V padesátých letech jsem nastoupil jako redaktor Mladé fronty a tam jsem 35 let pracoval,“ uvedl na úvod v podzemním bunkru-depotu Milan Syruček.

„Většinou jsem se zabýval mezinárodními vztahy a navštěvoval různé země a stýkal se s různými politiky. Pro úplnost musím dodat, že jsem se blíže seznámil s osmnácti politiky od Spojených států po Afriku a se sedmi jsem se poznal velmi blízko. Bylo mi jedno, jaký kdo má názor. Pro mne bylo důležité jako pro novináře nečíst jejich prohlášení a výroky, co kdysi vydávala četka, důležité bylo, abych to slyšel na vlastní uši. S Milošem Zemanem si tykáme a známe se řadu let, v 80 procentech se ale názorově rozcházíme. Ale to není podstatné, když je to hlava státu, musím se s ním stýkat.

Byl jsem na všech summitech Gorbačov a Reagan. Když jsem kdysi stál na takové akci, tak vedle stál vysoký mladík, který zvolal „táto, drž se!“. Já jsem požádal o jeho vizitku, a on to byl jeho syn. A byl tam akreditován za jeden známý americký časopis. Tak jsem se s ním sblížil a řekl jsem mu, aby mne představil svému otci. A tím jsme navázali úplně přirozený kontakt,“ podělil se s přítomnými bývalý excelentní novinář.

… až do Mali

„Také třeba s malijským prezidentem. To tehdy v Praze zmlátili malijské studenty. Byla z toho aféra a malijský prezident žádal náš stát, abychom se omluvili. Žádný diplomat, ani ministerstvo zahraničí nechtělo, říkali – to jsou studenti, ať si to vyřídí Svaz mládeže, jenže od nich také nikdo nechtěl se vyjádřit. A protože jsem mluvil francouzsky, tak mne do toho Mali poslali. Tak jsme se setkali – on byl vysoký dva metry, já 160 centimetrů – tak jsem ho požádal, abychom se posadili ke stolu. On s tím souhlasil a pak velice rychle naši omluvu přijal,“ vzpomínal dále Syruček.