OSA není jediným kolektivním správcem autorských práv, který v České republice vybírá poplatky za přehrávání populárních písní. Poplatky je poměrně nově (od roku 2006) oprávněn vybírat i svaz zastupující „mistry zvuku“, tzv. OAZA neboli Ochranná asociace zvukařů (sdružující nikoliv technické zvukaře zabezpečující ozvučení hudebních akcí, ale zvukaře filmové či hudební, kteří zajišťují produkci při tvorbě hudebních děl).
OAZA nyní podle našich informací jedná se zástupci jedné velmi dobře známé skupiny českých komerčních rádií. Cílem je ošetření poplatků z přehrávání reprodukované hudby za umělecké zvukaře (producenty?) coby spoluautory díla.
OAZA již z rozhlasu a televize poplatky vybírá. Z uzávěrky, kterou spolek zveřejnil na serveru justice.cz, vyplývá, že v roce 2017 činilo inkaso na základě „dobrovolně kolektivně spravovaného práva na provozování rozhlasového a televizního vysílání“ 19 982 000 korun. Z kabelového přenosu inkaso podle uzávěrky činilo v tom samém období 2 312 000 kč. Na odměnách si představenstvo OAZY (jde o tři lidi) rozdalo 1 182 000 korun.
Zastupují i ty, kteří o nich vůbec nevědí...
OAZA disponuje podobně jako OSA takzvanou rozšířenou působností, která jí umožňuje zastupovat a vybírat poplatky i za mistry zvukaře, kteří formálně nejsou jejími členy, například tedy za zahraniční interprety. Měla by mít ale uzavřeny s tamními kolektivními správci autorských práv tzv. reciproční dohody. Informaci potvrdilo ParlamentnímListům.cz Ministerstvo kultury s tím, že takto může OAZA postupovat v rámci tzv. rozšířené kolektivní správy. OAZA má podle informací Ministerstva kultury šest takových recipročních smluv již uzavřených.
Jaká je historie sdružení? Rozhodnutí o udělení oprávnění ke kolektivní správě autorských práv za umělecké zvukaře nabylo právní moci 20. listopadu 2006. V té době byl šéfem resortu kultury herec Martin Štěpánek. Posléze vedlo Ministerstvo kultury s OAZA dvojici správních řízení: jedno o „odnětí oprávnění“ a druhé o „porušení povinnosti uzavírat s uživateli (autorských práv tedy: rádii, televizemi, provozovateli) smlouvy za přiměřených podmínek“. Obě řízení nakonec dopadla ve prospěch OAZA. Řízení o odejmutí oprávnění bylo ukončeno pravomocně s tím, že se oprávnění neodmítá, a druhé řízení pak rozhodnutím ministra kultury v roce 2010, definitivně uzavřeno v roce 2011. OAZA ve správních řízeních zastupoval advokát a někdejší poslanec za TOP 09, dnešní europoslanec Stanislav Polčák.
Kde všude je podle svého oprávnění OAZA oprávněna poplatky za užití autorských práv vybírat? „Podle daného oprávnění může vybírat odměny všude tam, kde dochází k užití majetkových práv uživateli,“ sdělila pro ParlamentníListy.cz mluvčí Ministerstva kultury Ivana Awwadová.
Živé produkce, rádia, provozovny a nosiče...
Oprávnění zahrnuje například kabelové, rozhlasové či televizní vysílání, ale rovněž provoz přijímačů (rádia a televize) v zařízeních, jako jsou restaurace, hotely a další. OAZA má podle Ministerstva kultury rovněž zajištěny veřejné produkce živě nebo ze záznamu a pokrývá i možné rozmnožení autorsky chráněného obsahu, tedy CD a DVD nosiče.
Kolem vzniku OAZA byla v minulosti určitá kontroverze. Velmi kriticky OAZA v minulosti hodnotil například Petr Žantovský na webu Neviditelný pes kvůli žalobě prodavačky cyklistických potřeb, která si v provozovně pustila rádio, aniž sdružení zaplatila. OAZA a další podobné organizace ostře kritizovali ve veřejném prostoru členové a představitelé Pirátské strany, a to včetně svého předsedy Ivana Bartoše. Bartoš se na Facebooku zajímal o roli, kterou v organizích zastupujících v Česku kolektivně práva autorů hraje právě někdejší právník OAZA dnešní europoslanec Stanislav Polčák (podle informací ParlamentníchListů.cz někdejší blízký přítel předsedy STAN Petra Gazdíka).
Naše redakce spolek OAZA oslovila 7. března se sérií otázek ohledně toho, kde všude a kolik vlastně ochranný svaz zvukařský vybírá. Na odpověď mělo sdružení týden. 11. března OAZA odpověděla s tím, že potřebuje na odpověď čas do začátku příštího týdne.
Psali jsme:
autor: Jonáš Kříž
