Jaký je váš nejčerstvější knižní počin?
Ještě voní novotou a jmenuje se Život kolem nás, jak ho neznáme – myšlenky, nápady, vzpomínky.
Knížku mi vydalo nakladatelství Grada, s jejíž šéfredaktorkou Markétou Šlaufovou jsem se domluvil, že prezentace knihy se uskuteční koncem ledna, na mé 94. narozeniny. Je tam nejen zmínka o tom, jak otec Václava Havla zakládal Barrandov, kde nyní bydlím, ale třeba i o Solopyskách u Černošic, kde jsme v době mého dětství bydleli ve vile pana Šlepra. Jeho zvykem bylo, že když se s manželkou pohádal, popadl hrnec s polévkou, který vždycky stál u nich na plotně a nasadil si ho na hlavu. Jednou mu manželka podstrčila menší hrnec, který šel sice nasadit, ale nikoliv sundat. Můj otec musel pozvat místního kováře, aby mu pomohl. Mnoho místa věnuji Zbraslavi, kde jsem žil přes dvacet let, stal jsem se tam dokonce starostou Sokola, seznámil se s řadou místních rodáků až po starostu tehdejší obce sokolské Hřebíka nebo muzikanta Jaromíra Vejvodu s proslavenou písní Škoda lásky či vodáka Šůru, který z Vltavy zachránil devětadevadesát topících se plavců. Ale byly i podstatně významnější události, například summity Reagan–Gorbačov, kdy mě Reaganův syn, akreditovaný na těchto summitech za Playboy, zprostředkoval bližší seznámení s otcem. A také mých pět setkání s mistrem tajné diplomacie, Henry Kissingerem, pro něhož jsem s nejvyššími vietnamskými představiteli, s nimiž jsem se spřátelil, dohodl jeho tajné schůzky s Le Duc Thoem o ukončení americké války ve Vietnamu. Však jsem také byl přítomen závěrečné dohodě v pařížském hotelu Majestic. Když jsem chtěl napsat knížku o francouzském prezidentovi Mitterrandovi, týden jsem s ním sdílel v Elysejském paláci, seznámil se s jeho třemi rodinami a nemanželskými dětmi. Když jsem za ním chodil do Elysejského paláce, vždycky pod stolem seděl jeho pes Baltique. „Proč ho tu máte, pane prezidente?“, zeptal jsem se ho. „Protože to je jediný živý tvor, u něhož mám jistotu, že z mých i tajných porad nic nevynese,“ vysvětlil mi. Ale nemohu zde přetlumočit vše, o čem v této knize píšu.
A jaké máte další plány a jak vlastně žijete?
Napsal jsem osmatřicet knížek, šestatřicet vyšlo, dvě jsou v tisku. Mým přáním je, abych do svých sto let měl vydaných rovných čtyřicet knížek – mám na to více než šest let, a tak to snad zvládnu. Poté budu uvažovat o dalších plánech do mých sto dvaceti. Organizoval jsem rovněž „debaty v podzemí“ jak Honza Šolta přezdil naše diskuse v podzemí Slovenského domu, ale už se necítím na to, abych zvládl dvě tak různé záležitosti – psaní knížek a debaty. Musím také žít běžným rodinným životem – bez tohoto zázemí by to bylo nemožné. Ale tak jsem na Barrandově a doma spokojený. Jednou ročně svolávám první prosincovou neděli do hlubočepské hospody celou rodinu na krůtu. Už se velmi těším na letošní sraz, vždyť je nás čtyřiadvacet.
...blíží se vaše narozeniny...
Vím, že něco plánuje Markéta Šlaufová z Grady, ale nechám se překvapit. Jinak neplánuji žádný kult osobnosti.
Jaký signál byste vyslal mladým, začínajícím autorům a novinářům?
Nesnáším výraz investigativní novinář – to se rozumí pro vše, co autor knížek a novinář napíše: Aby to bylo originální a dostatečně ověřená fakta, neinvestigativní by měly být jen oficiální zprávy, tak proč dávat novou nálepku? Snažte se být sví, tedy originální, abyste na otázku, jaký je váš názor, nemuseli odpovídat, že to záleží na názoru vydavatele. Nespoléhejte se na internet, ale zkoumejte v archivech, živých rozhovorech, mějte dost drzosti jít třeba až za prezidentem, ale vždycky buďte sví.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
reklama
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Plánujete si přečíst knihy Milana Syručka?
autor: Václav Fiala
