Klaus se v přednášce zamýšlí nad současným stavem společnosti i ekonomiky. Po revoluci 1989 prý byli lidé v otázkách budoucnosti optimističtější, než jsou dnes. "Naše svoboda, naše demokracie, naše trhy a jejich efektivita, naše prosperita a náš způsob života jsou na mnohem lepší úrovni než v komunistické minulosti, ale liší se od představy, ve kterou jsme doufali v momentě pádu komunismu," domnívá se Klaus.
Se společenskou deziluzí podle něj mohou mít souvislost především čtyři témata, která v rámci přednášky představuje.
Nepřiměřená očekávání po změně režimu
Klaus konstatuje, že nový systém nelze vnutit, musí se na něm pracovat, je to pouze otevření možnosti, je na lidech, jestli ji využijí. Konec komunismu zkrátka neznamenal automaticky svobodu, demokracii, efektivitu a prosperitu, nic takového se nestalo, jak někteří lidé optimisticky očekávali.
Transformační proces
Všechny postkomunistické země zahájily transformační proces. Jeho rychlost i struktura se mezi zeměmi lišily. V některých proběhl poměrně rychle a náklady byly relativně nízké, v České republice prý dokonce nejnižší. "V každém případě hrály kvalita a průběh transformačního procesu i důslednost v jeho prosazování obrovskou roli. Při jeho chybách byly vyvolány problémy, které mají důsledky až do současnosti," podotýká Klaus ve své přednášce.
Vztah k EU
Klaus je přesvědčen, že cena za vstup do Evropské unie byla obrovská. "Navzdory všem krásným slovům, navzdory udělování spousty - doufejme - dobře míněných, ale prázdných rad, navzdory dávání nám skrovných, a tudíž prakticky irelevantních finančních příspěvků, nám západní Evropa v této chvíli nijak vážně nepomohla," tvrdí.
Podle něj byl vstup do integrované Evropy pro postkomunistické země v lecčems krokem zpět a v mnoha ohledech byl proto nevýhodný. "Zejména na počátku byly pro nás v řadě zvlášť citlivých komodit západoevropské trhy nemilosrdně blokovány. Bývali jsme obviňováni z cenového dumpingu, ale politici v západní Evropě nechtěli vidět, že jsme měli díky své tehdejší nižší ekonomické vyspělosti nižší mzdy a tím i nižší náklady. Také jsme byli nuceni - a to velmi předčasně - přijímat různé typy evropských sociálních, pracovních, environmentálních, zdravotních, bezpečnostních a dalších standardů, které nejsou ekonomicky neutrální a které měly přijít na řadu až po dosažení určité úrovně hospodářského vývoje, ne dříve," pokračuje bývalý prezident.
Podle něj evropský ekonomický a sociální systém, tedy nadměrně regulovaná ekonomika, zatížená obrovským břemenem sociálních a environmentálních podmínek, působící v atmosféře paternalistického sociálního státu, neumožňuje hospodářský růst, což země střední, východní a jižní Evropy potřebují.
Stagnace Západu
Posledním tématem, které souvisí s deziluzí ve společnosti, je podle Klause to, jak se radikálně mění vztahy a síly mezi Západem a Východem. "Jsme svědky stagnace Západu, postupného opouštění tradičních západních hodnot a tradic, destruktivní desorientace našeho životního stylu a návyků, negativního vlivu multikulturalismu, human-rightismu, politické korektnosti a dalších podobných 'ismů'. Na druhé straně vidíme rychlý růst a rozvoj na Východě, zejména v tzv. BRIC zemích, které bychom neměli podceňovat," upozorňuje exprezident.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
