Tomio Okamura je podle Pečinky součástí trojhvězdí nové české politiky Zeman-Babiš-Okamura. Je součástí sice nejméně vlivnou, ale zato nejpopulárnější. Jeho úspěch podle Pečinky vychází z autoritativního pojetí politiky, vnímajícího poslanecký klub a další stranické orgány pouze jako kompars. V tomto smyslu je prý dědicem Miroslava Sládka, od kterého převzal i značnou část voličstva v některých oblastech. Tato autoritativnost se prý projevuje i ve víře v úspěch represivních metod.   

Pečinka to považuje za součást širšího fenoménu. Zatímco v devadesátých letech byla vstupenkou do politiky zejména demonstrovaná normálnost a skromnost, dnes se naopak proklamuje bohatství, pod heslem, že kdo už má dost, nebude mít zapotřebí krást z erárního.