Jádro změny je vlastně jednoduchý princip. Pokud justice pracuje se svědkem nebo spolupracujícím obviněným, kterému poskytl benefit, jako např. úlevu na trestu či jiné zvýhodnění, musí být mnohem přísněji hlídáno, zda nejde o „výpověď za odměnu“. A pokud se ukáže, že taková osoba v jiném trestním řízení prokazatelně lhala nebo zamlčela podstatné skutečnosti, má to mít konkrétní dopad na to, jak lze její výpověď a navazující důkazy v dalších věcech použít. Zákon současně posiluje povinnost soudů říct jasněji, proč takové osobě věří, a jak její věrohodnost posoudily.

Ministr spravedlnosti Boris Susko přitom v parlamentu otevřeně popsal, proč vláda považuje tyto výpovědi za problematické. „Výpověď spolupracujícího obviněného patří k nejrizikovějším důkazům. Je totiž motivovaná prioritně vlastním prospěchem a ne pravdou,“ uvedl. Podle něj má právní stát „minimalizovat riziko nespravedlivého obvinění“. A zároveň zdůrazňuje, že změny jsou nastavené jako procesní pravidla do budoucnosti a budou podle něj posuzovány nikoliv minulé, ale všechny budoucí trestní kauzy.

Veřejnou obhajobu novely pak slovenští koaliční představitelé záměrně zjednodušují do srozumitelné věty. Slovenský ministr obrany Robert Kaliňák v médiích opakoval: „Jde jen o to, aby nelhali.“  V podobném duchu argumentoval i tím, že pokud má být takový člověk klíčovým zdrojem důkazů, musí projít důkladným prověřením a jeho výpověď nesmí být brána automaticky jako „nosný pilíř“ obžaloby jen proto, že se vyšetřování hodí.