Za pár dní se francouzským prezidentem stane Emmanuel Macron. Politické elity Evropské unie si oddechly. Robejšek k tomu ovšem poznamenává, že si oddechly možná předčasně. „Macron nechce rozpustit EU a opustit eurozónu hned, jak to plánovala Le Penová. Ale Berlínu jistě neunikla skutečnost, že ji chce fakticky rozebrat postupně,“ píše předseda Realistů Robejšek na sociální síti.
Když už pomineme skutečnost, že Macron hodlá „postavit do latě“ vzpurné Polsko a Maďarsko, tak bychom podle Robejška rozhodně neměli pominout Macronovo volání po reformě eurozóny. Co si pod ní nový francouzský prezident představuje? Volá po zavedení jednotného rozpočtu eurozóny, což neznamená nic jiného, než že chce použít německé peníze na ozdravení francouzské ekonomiky. A nejen francouzské. A to se Němcům pravděpodobně líbit nebude. Teoreticky tak může být nasypán další písek do soukolí Berlín – Paříž.
Francouzi by s tímto plánem mohli být spokojení, jenže nadšení z Macrona by je mohlo rychle opustit, až uvede do chodu potřebné reformy francouzské ekonomiky. Pokud pro jejich provedení bude mít dost politických sil a odvahy, což také není jisté. Macron se navíc bude muset vyrovnat s novým hledáním identity ve své zemi a s počínající „partyzánskou válkou“ ve své vlasti.
„Problémy tohoto kalibru jsou řešitelné pouze radikálně, nebo vůbec ne. A proto je třeba zdůraznit toto: Bylo by naivní věřit, že za novým prezidentem stojí dvě třetiny Francouzů, které ho ve druhém kole volily. Nejpozději v tu chvíli, kdy se pokusí reformovat pracovní trh, bude neoliberál Macron ještě osamělejší než jeho socialistický předchůdce Hollande,“ uzavírá Robejšek.
Petr Robejšek doslova napsal:
Evropa á la Macron
Emmanuel Macron podle očekávání zvítězil, ale ani Francie ani Evropa nedostaly toho pravého. O to více štěstí bychom mu však měli přát, protože náš kontinent stojí na pokraji kolapsu. O tom, jestli Evropa pokročí další krok směrem k rozkladu nebo se ještě pár let udrží ve stagnaci, rozhodne vztah Německa a Francie.
Ani v Berlíně Macronovo vítězství jistě nikoho nepřekvapilo. Pozoruhodné je něco jiného. Angele Merkelové zdánlivě stačí ke spokojenosti již to, že Macron nechce rozpustit EU a opustit eurozónu hned, jak to plánovala Le Penová. Ale Berlínu jistě neunikla skutečnost, že ji chce fakticky rozebrat postupně. Pomiňme jeho silácké řeči o disciplinování středoevropských států. Tuhle rétoriku umí němečtí politici také; mimochodem bez následků. Důležitější jsou Macronovy představy o eurozóně. Nový francouzský prezident sice nemíní eurozónu opustit, ale chce nechat Německo platit francouzskou ekonomickou mizérii. Macronovým cílem – a popravdě i jediným proveditelným řešením ekonomických potíží jeho země - je společný rozpočet EU a parlament eurozóny.
S pomocí těchto dvou institucí chce Macron získat možnost použít německé peníze pro potřeby celého krizového oblouku na Jihu EU; jeho hlavním městem je teď definitivně Paříž. Proti sumám, které by Evropa á la Macron Berlín stála, je dosavadní dlouholeté vydržování Řecka totéž jako kapesné pro dorůstající dítě.
Socialistu Hollanda střídá v Elysejském paláci neoliberální investiční bankéř. Oba mají stejné úkoly a stejně omezené možnosti je řešit. A možná se brzy ukáže, že Hollandova bezradnost tváří v tvář problémům jeho země, není pouze výraz jeho povahy, nýbrž důsledek povahy problémů, kterým Francie musí čelit. V Německu jde zatím „jen“ o hospodářskou stabilitu, ale Francie již pokročila. Vedle hospodářské krize jde navíc o civilizační identitu země a odvrácení partyzánské války.
Problémy tohoto kalibru jsou řešitelné pouze radikálně nebo vůbec ne. A proto je třeba zdůraznit toto: Bylo by naivní věřit, že za novým prezidentem stojí dvě třetiny Francouzů, které ho ve druhém kole volily. Nejpozději v tu chvíli, kdy se pokusí reformovat pracovní trh, tak bude neoliberál Macron ještě osamělejší než jeho socialistický předchůdce Hollande.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
