O přidělení nedostatkové život zachraňující péče by neměl rozhodovat sám ošetřující lékař, pokud neošetřuje všechny pacienty s touto chorobou na daném oddělení, říká profesor Jan Keller. A neměla by o tom ani rozhodovat nějaká vzdálená komise, která nemá s pacienty kontakt.

„Měli by o tom rozhodovat ve sboru lékaři, kteří se péči o tyto pacienty v příslušném zdravotním zařízení věnují. Myšlenka losování v málo pravděpodobném hypotetickém případě pacientů, kteří jsou na tom naprosto stejně, mně nepřipadá cynická, nýbrž relativně nejspravedlivější,“ říká.

Jako člověk z věkové kategorie 65+ nevnímá kritérium věku jako kategorii vyloženě přátelskou. Své opodstatnění v tomto těžkém dilematu prý však má. Její zdůvodnění bude ovšem vždycky problematické. „Člověk se těžko ubrání dojmu, že v poslední instanci hovoří pro kritérium věku slibovaný ekonomický přínos pacienta po uzdravení. Pokud tomu tak je, mělo by se to přiznat otevřeně a nežonglovat se zástupnými zdůvodněními,“ míní Keller.