Současnou diskusi o české zahraniční politice vidí odborník na období pozdního socialismu, postsocialismu a demokratickou transformaci v zemích střední Evropy v kontextu nastupující novolevicové kritiky porevolučního vývoje v celém postkomunistickém prostoru.

Jednou z otázek LN bylo, proč dochází k nástupu levicové kritiky právě letos. „Souvisí to s nástupem levicové vlády a levicového ministra zahraničí, ale nejsilněji samozřejmě s ohlášenou novou lidskoprávní politikou. Pro mnoho lidí, kteří se na to dívají kriticky právě z těch levicových pozic, byla dosavadní havlovská politika zneužita v rámci globálních ambicí amerických neokonzervativců, a odtud její odmítání. Chtějí ji přeformulovat. To je naprosto legitimní,“ vysvětluje Kopeček.

Mění se tu zásadní linie zahraniční politiky

„Historik popsal pro LN „kritické ostny“. „Jednak náměstek Petr Drulák a další si pomáhají paušalizujícími pojmy – „havlovský lidskoprávní atlantismus“, které toho moc nevysvětlují, jsou spíše bojovými pokřiky. Zadruhé, cítím tu trochu nepochopení, co lidská práva jsou. Že to není odsouzeníhodný obušek, se kterým Západ bije kolem sebe. Lidská práva – politická, občanská, ale i sociální, ekonomická – jsou do velké míry seberegulativním principem našeho vlastního nazírání na svět, naší demokratické identity. Spočívá mimo jiné v tom, že pokud můj spojenec má problémy v této oblasti a řeší je, nezavrhnu ho a nedělám rovnítko mezi ním a režimem, jenž lidská práva chápe jen jako rétorický ornament. Konečně, celý ten podnět začal shora. Mění se tu zásadní linie zahraniční politiky, aniž by to bylo veřejně prodebatováno a nějak dlouhodoběji oznamováno z pozice sociální demokracie. Zahraniční politika přitom nemá být primárním polem politického boje,“ upozorňuje Kopeček.

V čem se liší Šabata od Havla

Historik totiž už v minulosti napsal, že ČSSD se vzdaluje „šabatovskému odkazu“. Kopeček proto pro LN znovu objasnil principy prosazované Jaroslavem Šabatou.