„Za okny Kremlu zářilo květnové slunce. Nálada uvnitř byla podstatně chmurnější. Generální tajemník Komunistické strany Svazu sovětských socialistických republik a předseda prezidia Nejvyššího sovětu SSSR Leonid Iljič Brežněv byl zamračenější než obvykle. Zapálil si další cigaretu své oblíbené značky Marlboro a vypustil oblak kouře do beztak již dost husté atmosféry zasedací místnosti. Věci se nevyvíjely dobře. Zpravodajci a analytici KGB nedělali žádné okolky ohledně nutnosti zastavit protisocialistickou kontrarevoluci v Československu,“ popisuje Kohout situaci. 

Uvádí, jak se Čechoslováci začali vzpouzet a vzpomínat na staré časy jejich chaotické, na nic dobré demokracie první republiky. Brežněv podle něj přemýšlel nad tím, že vše směřuje k mohutné invazi tisíce mužů s použitím velkého počtu tanků, nákladních letadel a další těžké techniky. „Po stránce logistické bude možné operaci provést přijatelně snadno – Československo je malá zemička obklopená z větší části socialistickými zeměmi, které plně uznávají autoritu Kremlu. Čechoslováci se nebudou bránit, na to jsou příliš měkký. Život půjde dál. Poměry v zemi se znormalizují a na pár dalších desetiletí bude vystaráno. Autorita SSSR jakožto vojenské supervelmoci vzroste – vítaný vedlejší efekt plánované invaze, neopomněli zdůraznit analytici KGB,“ popisuje Kohout s tím, že Brežněv byl chmurný kvůli ekonomické stránce věci. Samotná ekonomika SSSR totiž již radu let stagnovala. 

„Invaze bude drahá. Ale pokud na ni budeme šetřit, vymstí se nám to, uvažoval generální tajemník,“ popisoval Kohout myšlenkové pochody Brežněva. Následně pak zmínil i řešení, které přinesli soudruzi z Institutu ekonomických a strategických studií.