Pavel Novotný se podělil o jeden zážitek. Seděl si v klidu na lavičce u obchodního centra Lužiny, nevšímal si okolí, protože v každé ruce měl jeden mobilní telefon, když ho od práce vyrušilo drsné halekání.  

„Novotnýý, píčoooo, hnusná na lidi v televizii, pičooo.. vypáááddni, svině.“

Starosta Řeporyjí, sedící na lavičce ve starší péřové bundě, kterou měl podle představ své ženy již dávno vyhodit, se rozhlédl kolem sebe a na jedné z vedlejších laviček uviděl bezdomovce, který řádně posílen alkoholem na Novotného ze všech sil hulákal.

A protože měl pocit, že mu starosta nevěnuje dost pozornosti, zvedl se z lavičky a krokem tak přímočarým, že připomínal osmičky, vyrazil k němu. Novotný se rozhodl počkat, co přijde dál.