Podle Ransdorfa měl Svoboda neobyčejný život, a to nejen proto, že byl za první světové války legionářem a po vzniku Československa se stal důstojníkem armády, ale i proto, že bojoval za svobodu i během II. světové války. „Budil důvěru a uměl spojovat lidi. Byl statečný a uměl být se svými vojáky v první linii,“ shrnuje osobu Ludvíka Svobody europoslanec.

Svoboda, který se i po druhé světové válce zapojil do výstavby nové armády, se podle Ransdorfa snažil, aby byla zachována kontinuita s republikánskou tradicí Benešovy a Masarykovy republiky. „Jenže místo svobody přišel Alexej Čepička. Ludvík Svoboda se málem stal obětí procesů, ale nakonec postih dostal mírnější podobu: byl přeřazen na místo účetního do JZD ve Starém Hroznětíně,“ popisuje europoslanec éru Svobodova života a připomněl i to, že volba Svobody do čela státu v roce 1968 měla uklidnit Sověty. „Svým skromným a klidným vystupováním si ale brzy získal lidovou podporu,“ píše dále Ransdorf, podle kterého ji posílil i tím, že odmítl jmenovat tzv. dělnicko-rolnickou vládu a místo toho odletěl do Moskvy, aby zachránil zajaté československé politiky.

Celý text k přečtení ZDE.