Na více místech České republiky si v neděli lidé připomněli 48. výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Pietního aktu před Českým rozhlasem, kde při střetu s vojáky 21. srpna 1968 zahynulo několik lidí, se zúčastnili zástupci vlády i obou komor Parlamentu. Čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg ve své řeči prohlásil, že není třeba jen připomínat padlé hrdiny, ale že za svobodu slova je potřeba bojovat v každé době. Ministr pro lidská práva Jiří Dientsbier zase upozornil, že okupace Československa byla projevem Brežněvovy doktríny, v jejímž důsledku si Sovětský svaz vyhrazoval právo zasahovat v zemích východního bloku. „Na invazi z roku 1968 je vidět, co je výhodnější pro země, jako je Česká republika. Je to cesta spolupráce v rámci Evropy,“ konstatoval Jiří Dienstbier.
Vojska pěti zemí Varšavské smlouvy překročila státní hranice v noci z 20. na 21. srpna. Násilně tím skončil pokus o reformu tehdejšího socialistického Československa. Do konce roku 1968 si invaze vyžádala 108 mrtvých, asi 500 těžce a další stovky lehce zraněných lidí. Tentokrát se 21. srpen nenesl jen v duchu připomínání, ale i varování. Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz řekl, že Rusko pro nás zůstává tím samým nebezpečím, jako bylo dřív, jeho imperiální chutě nejsou menší a my jsme na jídelním lístku. Ministr kultury Daniel Herman na svém blogu napsal, že se míjí podstatou věci fráze, že dnešní Rusko není Sovětský svaz. Vždycky prý spíš platilo, že Sovětský svaz byl jedním z převleků imperialistického Ruska.
Někteří politici si myslí, že už jsme Rusku vyhlásili válku
„Už jsem několikrát řekl a napsal, že někteří naši politici nebo političtí komentátoři se chovají tak, jako kdybychom měli Ruské federaci vyhlásit válku. A další si zase myslí, že už jsme ji v součinnosti s NATO vyhlásili. Dokonce není málo ani těch, kteří jsou přesvědčeni, že jsme tuto válku už vyhráli. Dokonce jsou mezi nimi i tací, kteří nás ještě v řadách Národní fronty učili, že máme volat ‚Vám poděkování a lásku vám, kéž zněly by jak zvony...‘ Ani chvíli o nich dnes nepochybuji, že bude-li třeba, ‚budou jich zas miliony‘; a jak v roce 1953 psal Milan Uhde ‚...do bitev půjdem zase před řadami!‘,“ glosuje pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil protiruská vyjádření, která v souvislosti s výročím tragických srpnových událostí zazněla.
Miroslav Kalousek také hovořil o velmi propracované ruské propagandě, která má v Česku svoji pátou kolonu, jako měla vždycky. Je prý smutné, že dnes ji má i na Hradě, v Parlamentu a ve vládě. A ministr Daniel Herman uvedl, že je v plném proudu snaha o ovlivnění našeho způsobu života, což začalo přinejmenším již v době, kdy se jednalo o umístění amerického radaru v Brdech. Poukázal také na to, že si Rusko a Čína omotávají kolem prstu některé politiky a že osoby spojené s ruskými a čínskými politickými a ekonomickými zájmy u nás pronikají do státního aparátu a ekonomiky, ale i na činnost především proruských webů a zřejmě pilně placených diskutérů na internetu.
Jsou omotáni kolem prstů Evropské unie a USA, ale lidé na ně stejně nedají
„Já bych si dovolil oběma pánům poradit: Bijte je pravdou! Ale co dělat s tím, že některým z nich lidé věří méně než ‚proruským webům‘ a že ačkoli jsou mnozí z nich ‚omotáni okolo prstů‘ Evropské unie a Spojených států, přesto právě jim se nedaří ‚ovlivňovat náš způsob života‘, a těm druhým ano? A konečně, už by nám také mohli prozradit, kdo jsou ti dobře placení diskutéři, kým jsou placeni a za kolik (případně v jaké měně) to dělají. Já jen vím z ‚otevřených zdrojů‘, že to byla a jsou stále stejná jména: Klvaňa, Kolář, Janda a tak dále. Předpokládám, že kdybychom pronikli do ‚uzavřených zdrojů‘, byli bychom ještě více překvapeni než pánové Kalousek a Herman. Možná by ale stačilo jen se podívat, kdo je zadobře s našimi ‚milými krajany‘,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Think-tank Evropské hodnoty zveřejnil analýzu s názvem Schéma vlivu Ruské federace v České republice a spuštění veřejné kampaně „Nechceme zpátky na Východ“. Autoři analýzy Jakub Janda a Ondřej Kundra konstatují, že hlavními zájmy Ruské federace v ČR je posílit pozice politických spojenců Kremlu a využít těchto trojských koní pro vnitřní rozkoly v EU a NATO i obrat v české politice vůči Rusku, podkopat důvěru občanů vůči demokratickým politikům a institucím, což umožní posílení legitimity extremistů a dezinformačních projektů i celkovou bezbrannost státu vůči této hrozbě, ale také snížit podporu občanů pro členství v EU a NATO, v dlouhodobém horizontu vystoupení České republiky z Evropské unie.
Zastrašování se mohou dopouštět i think-tanky placené bůhví odkud
Pro prosazování zájmů Kremlu v České republice jsou podle analýzy využívány zpravodajské a vlivové operace (aktivity ruské ambasády), dezinformační snahy, relevantní političtí spojenci (Miloš Zeman, představitelé KSČM, někteří představitelé ČSSD), nevládní subjekty v roli spojenců (Institut slovanských strategických studií, Václav Klaus), podpora radikálních a extremistických sil, zneužívání částí ruskojazyčné menšiny a ekonomické operace s politickými cíli. Analýza dále konstatuje, že česká dezinformační scéna je i v porovnání se sousedními státy disproporčně nabobtnalá a rozvinutá. „Předpokládám, že se poznatky tanku pánů Kundry a Koláře zabývá BIS a Policie ČR, protože se zdá být situace mimořádně vážná. Je to jakoby opsáno z materiálů nějaké instituce, která byla pověřena ‚bojem s vnitřním nepřítelem‘,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Ing. Miloš Zeman
„Pokud se nejedná o poplašnou zprávu, měly by ‚orgány bezpečnosti‘ k tomu příslušné okamžitě zahájit vyšetřování s odvoláním na Trestní zákoník 40/2009, částka 11, Hlava IX. Trestné činy proti základům ČR, cizímu státu a mezinárodní organizace. Zejména pak dle paragrafu 309 Vlastizrada, paragrafu 310 Rozvracení republiky a paragrafů 311, 312 a 314, které se týkají teroristického útoku, teroru a sabotáže. Je na to sazba patnáct až dvacet let, dokonce i tehdy, když se ‚zastrašování‘ dopouštějí i tanky placené bůhví odkud. I ty se mohou dopustit ‚závažného zastrašování obyvatelstva nebo protiprávního nucení vlády nebo jiného orgánu veřejné moci nebo mezinárodní organizaci, aby něco konala, opominula nebo trpěla‘. Trest je za to stejný, ale s ohledem na to, že podle tanku Evropské hodnoty je situace vážná, měla by příslušná státní zastupitelství a Policie ČR jednat neprodleně,“ míní politolog.
Lež a dezinformace jsou mocné zbraně pro zpracování kanonenfutru
Během týdne se objevila informace, že kvůli zhoršení vztahů mezi Washingtonem a Ankarou začaly Spojené státy odvážet jaderné bomby z tureckého Incirliku na zmodernizovanou základnu Deveselu v Rumunsku, která je novým místem rozmístění amerického protiraketového štítu. Zástupce ministerstva zahraničních věcí Rumunska událost popřel, USA tuto zprávu odmítly komentovat. „Realita je taková, že vše se děje v absolutním utajení. Nejen médiím, ale i normálním lidem, protože jde o tak vážnou věc, nezbývá než si ‚domýšlet‘. Zejména když ani všemožné ‚tanky‘ jim nic věrohodného neřeknou. A že v politice jsou mocnou zbraní lež a dezinformace, dávno vědí všichni, kdo potřebují psychologicky zpracovat skupinu osob, v minulosti nazývanou kanonenfutr, aby byla ochotná jít za někoho umírat,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
Turecko, které od nezdařeného puče viditelně mění svou zahraniční politiku, bylo dlouhá desetiletí strategicky významné, protože tvořilo hráz obrany západní Evropy proti teoretickým hrozbám Sovětského svazu. Představovalo hlavní ochranu jižního křídla NATO, ovládalo Středomoří, jihovýchodní Evropu mezi Černým a Středozemním mořem, bylo klíčové pro hodinovou dosažitelnost strategickými bombardéry s jaderným nákladem k hranicím Sovětského svazu, důležité bylo i pro blízkost k ropě a plynu na Kavkazu, v Kaspickém moři či na Blízkém východě. Proto hodně překvapivě zní tvrzení Douga Bandowa, vědeckého pracovníka Cato Institute a bývalého zvláštního asistenta prezidenta Ronalda Reagana, že NATO je dnes anachronismus a členství Ankary v něm je vrcholem tohoto anachronismu.
NATO je anachronismem proto, že nezná odpovědi na nové problémy
„To vše uvedené je nepochybně pravda, ale nejenže tomu tak bylo, ono tomu tak stále je. Samozřejmě, že dnes se válčí jinak než v letech Krymské války nebo za první nebo druhé světové. A samozřejmě že NATO je jistým anachronismem, ale zejména proto, že její struktura a strategie neznají přiměřené odpovědi na nově se objevující problémy bezpečnosti. Bezpečnosti Spojených států, Evropské unie, ale i těch v jejich blízkém zahraničí. Jak napsal ústecký novinář František Roček, NATO mu po pokusu o státní převrat v Turecku připadá tak trochu ‚rozpuštěné a vypuštěné‘. Zdá se dokonce, že je autonomní politickou, nikoli vojenskou mocí, a právě proto také čitelnou jinak než doposud,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Proměna vztahů Turecka především k Ruské federaci, ale i k Íránu, se může výrazně promítnout do situace v Sýrii. Objevují se ale úvahy, že osvobození obklíčených a džihádem stále ovládaných východních čtvrtí města Aleppa by sice přineslo Ruské federaci vojenské vítězství, ale současně by zničilo možnost rozdělit se o řešení války s USA. Do budoucna by totiž z ruského pohledu osvobození Aleppa a likvidace jejich džihádistů nabídlo Spojeným státům – i s ohledem na avizovaný postup Hillary Clintonové – jen další argument k pokračování syrské války. Ze Sýrie by se tak stal ruský Vietnam a celý region by jen propadal do dalšího chaosu a nestability.
Problém nezpůsobil střet civilizací, ale střet imperialistických zájmů
„Tato oblast byla celé jedno století parcelována jako dědictví Osmanské říše. Chamtivost a arogance evropských velmocí zde vytvořily téměř neřešitelný problém nikoli střetu civilizací, ale střetů imperialistických zájmů. V současné době je to jiné jen trochu. K dělení o kořist se připojily Spojené státy a o podíl se hlásí i Čína, byť pro Evropu neobvyklým způsobem. Předpokládám ale, že hádanice a konflikty dokonce půjdou ještě dál, na Arabský poloostrov a do Perského zálivu a samozřejmě jen tak neskončí. Na této šachovnici se navíc hraje podle pravidel ‚perského trhu‘, a to nezmění ani takový think-tank Severoatlantické aliance, jako je její politruk generál Pavel,“ tvrdí Zdeněk Zbořil.
Na domácí scéně se dál hovoří a především v denících vydavatelství Mafra píše v souvislosti s koncem Roberta Šlachty u policie a zrušením jeho ÚOOZ o únicích informací z okolí blízkých policejního prezidenta Tomáše Tuhého. Také o tom, že díky úniku informací obdržel den před razií v roce 2014 varovnou SMS zprávu David Tesařík, člen představenstva firmy Tesco SW, na niž se policie chystala. Generálním ředitelem této společnosti je Josef Tesařík, bratr senátora a bývalého olomouckého hejtmana za ČSSD Martina Tesaříka. I to může mít vliv na skutečnost, že před krajskými volbami hnutí ANO v Olomouckém kraji poráží v průzkumech dosud vládnoucí ČSSD 21 ku 16 procentům. Sněmovní vyšetřovací komise k reorganizaci policie si na své příští slyšení měsíc před krajskými volbami pozvala k výslechu ministra vnitra Milana Chovance a ministra financí Andreje Babiše.
Původci účelové reformy policie nad ní ztratili svou moc
„Tato kauza je a zřejmě i nadále bude problémem, který si ČSSD sama vytvořila. Možná nedocenila, co kdysi způsobila Kubiceho zpráva a co může způsobit nejen ‚Zpráva Šlachtova‘, ale hlavně politická arogance a snaha o ovládnutí represivních složek státu. Mohu-li si dovolit spekulovat, ani pan Chovanec už toho nemůže moc ovlivňovat. Ani mu nechceme připomínat Baťovo ‚Kdo chce vést, vede, kdo nevede, je vlečen!‘. Vypadá to, jako by původci ‚účelové reformy‘ nad ní ztratili svou moc a celá záležitost se pohybuje neznámo kam a vedena neznámo kým. Hnutí ANO je před podzimními volbami v obtížné situaci, protože vznikalo shora a připravovalo se až na volby 2017. Proto se nelze divit, že využívá situace a strategické rozhodnutí Andreje Babiše, že záležitost okolo plukovníka Šlachty využije už letos na podzim, mu spadla shůry jako mana nebeská,“ poukazuje Zdeněk Zbořil.
Podle průzkumu agentury Phoenix research on-line provedeného v červenci sice ČSSD vede v Moravskoslezském kraji o pět procent před KSČM a o šest procent před hnutím ANO, ale vzhledem k tomu, že jde o její baštu, kde vyhrávala drtivě, to pro ni zas tak slavně nevypadá. „ČSSD se krok za krokem stává i v Moravskoslezském kraji stále méně důvěryhodnou. Důvody jsou podobné jako v letech úpadku za Vladimíra Špidly a Stanislava Grosse, který se podařilo jen načas zastavit Jiřímu Paroubkovi. Na druhé straně bych ty ‚prázdninové výzkumy‘ nepřeceňoval. V září tomu může být jinak, ale tím nechci říct, že se ČSSD nebude snažit vylepšit svou pověst. Jak nám již dala vědět, na billboardy zase vydá nějaké zbytečné miliony. Možná, že ten její ‚ostravský ústup ze slávy‘ ale přesto bude ještě rychlejší,“ odhaduje politolog.
ČSSD akci Bakala neúnavně hasí, ale zřejmě neuhasí
V Ústeckém kraji je sociální demokracie až čtvrtá a na první komunisty ztrácí více než sedm procent. V chudších krajích tedy není ani z pozice vládní strany schopna přesvědčit tamní obyvatele, že jim chce pomáhat a že je stranou pro ně, a proto by ji měli volit. ČSSD tak už zřejmě na chudší a potřebné voliče nepůsobí jako strana, která hájí jejich zájmy, ale spíše zájmy úředníků. Dlouhodobě se také mluví o odtrženosti vedení ČSSD, premiéra Bohuslava Sobotky a jeho ministrů od členské základny, která většinově nechce přijímat uprchlíky, nechce politiku vůči Rusku reprezentovanou ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem zvoleným do Poslanecké sněmovny právě za Moravskoslezský kraj, nemá příliš ráda Evropskou unii ani německou kancléřku Angelu Merkelovou.
„Nemám žádný reprezentativní vzorek respondentů, jaké názory mají členové ČSSD v jednotlivých krajích. Ale s jistotou mohu říct, že je tomu v každém kraji jinak. A protože v nadcházejících volbách půjde spíše o regionální, nikoli celostátní, nebo dokonce ‚evropské‘ problémy, bude možná v Moravskoslezském kraji důležitější ‚Akce B‘, B jako Bakala, kterou ČSSD neúnavně hasí, ale zřejmě neuhasí. Neumím ani odpovědět na otázku, za co vlastně může Lubomír Zaorálek. Jeho pověst v Praze je jistě jiná než na Ostravsku, kde se snaží dlouhodobě ‚vyprofilovat‘. Možná proto se v poslední době stal ‚mužem ve stínu‘ a snaží se řídit radou, kterou léta opomíjel: ‚Kdybys byl mlčel, byl bys filosofem‘,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Státní tajemník Prouza má buď zvláštní smysl pro humor, nebo lidi za blbce
Výsledek ČSSD v blížících se krajských volbách může ovlivnit i návštěva nejmocnější ženy Evropy. Německá kancléřka Angela Merkelová si ve čtvrtek na pět hodin „odskočí“ do Prahy. Kromě hlavního setkání s premiérem Bohuslavem Sobotkou ji čeká přijetí na Pražském hradě u prezidenta Miloše Zemana a pak už jen návštěva unikátního vědeckého pracoviště ČVUT. Státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza už stihl veřejnost poučit, že existuje spoustu témat, která nás s Německem spojují, jako je budoucnost EU nebo spolupráce v oblasti vědy a výzkumu, takže migrační krize tématem schůzky šéfů vlád nebude. To ministr financí a předseda hnutí ANO Andrej Babiš, jehož setkání s kancléřkou v plánu není, mluví jinak: „Kdybych se s ní viděl, řekl bych jí, že nesouhlasím s její migrační politikou, která se jí totálně vymkla z rukou a ohrozila tím bezpečnost svých lidí i celé EU.“
„Pan Prouza má zřejmě zvláštní smysl pro humor. Anebo si myslí, že co čtenář jeho slov nebo posluchač jeho myšlenek, to blbec! Tomu, že by německá kancléřka přijela za panem ministrem pro vzdělanost Bělobrádkem popovídat si s ním ‚o spolupráci ve vědě a výzkumu‘, nemůže věřit ani on sám. Navíc to zní jako fráze z nějakého agitačního materiálu SSM nebo FDJ. A že by se Angela Merkelová zastavila v Praze kvůli své ‚cestě na Východ‘ ze sympatií vůči panu předsedovi vlády, to je ještě méně uvěřitelné. Myslím, že se dokonce ani s panem ministrem financí nebude snažit setkat, jedině snad, kdyby šlo o nějakou novou finanční hrůzu, na kterou mají oba vliv. Takže nic nevíme a nic se asi nedovíme,“ domnívá se Zdeněk Zbořil.
Sobotkovo objetí s neoblíbenou kancléřkou může přijít ČSSD pěkně draho
Návštěva německé kancléřky však nemusí přinést efekt, jaký zřejmě špičky ČSSD očekávají. Vždyť Angelu Merkelovou hodnotilo v červnovém průzkumu společnosti STEM nepříznivě 80 procent oslovených, zatímco ruského prezidenta Vladimira Putina takto hodnotilo „jen“ 65 procent respondentů. „Úvaha o Sobotkově bumerangu je docela na místě,“ přiznává politolog, že předsedovi vlády a ČSSD může „objímání“ s tak v Česku neoblíbenou kancléřkou spíše uškodit. Uvědomuje si však, že premiér Sobotka je nejen pod tlakem eurofilů ze svého okolí, jako jsou Vladimír Špidla, Tomáš Prouza či Oto Novotný, ale třeba i vlivných lidí z průmyslu, jimž ani tak nejde o politiku, ale touží mít nekonfliktní vztahy s Německem a vyhovět mu ve všem včetně postoji k migraci. „Jde přece také tak trochu o peníze,“ nepochybuje Zdeněk Zbořil o tom, že i odtud vítr vane.
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
V týdeníku Euro vyšel rozhovor pod titulkem „Tomáš Halík: Ještě nejsme připraveni na demokracii“, v němž se teolog vyznal z toho, že ve svém věku už není ochoten se někomu vlichocovat a předstírat, že je jiný, než je, takže nedokáže odlákat populistům hlasy tím, že by přistoupil na jejich styl. „Já tu opravdu postrádám kulturu věcné veřejné rozpravy. Když vyslovíte nějaký názor, tak se na vás vrhne spousta lidí, kterým nestačí říct, že s vámi nesouhlasí a z těchto a těchto důvodů mají jiný názor, ale potřebují přesvědčit sebe i druhé, že jste ničema s temnou minulostí, řízený a placený jakýmisi strašidelnými centry v zahraničí, sprostě vám nadávají a vyhrožují. Věřte, to je dost únavné,“ postěžoval si první český držitel Templetonovy ceny, která je udělována za pokrok ve výzkumu a objevech týkajících se duchovních skutečností.
Slovům z nové Halíkovy knihy nebude určitě moc co věřit
„Musím se přiznat, že souhlasím s některými slovy Tomáše Halíka. Také já ‚tu opravdu postrádám kulturu věcné veřejné rozpravy‘. Také já se skoro čtvrt století setkávám s lidmi, kterým nestačí říct, že se mnou nesouhlasí, ale když vyslovíte nějaký názor, tak se na vás vrhnou a ‚potřebují přesvědčit sebe i druhé, že jste ničema s temnou minulostí, řízený a placený jakýmisi strašidelnými centry v zahraničí, sprostě vám nadávají a vyhrožují‘. Ale Tomáš Halík se mýlí v tom, že si myslí, že je to únavné. Ano, je, ale někteří lidé za to zaplatili svými životy a nebyli to jen ‚ničemové s temnou minulostí‘. Tuto deformaci ‚veřejné rozpravy‘ přece způsobili ti, kdo se jí mohli účastnit. Ti, kteří nesměli, takovou kolektivní vinu nemohou přiznávat,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Tomáš Halík vyslovil rovněž přesvědčení, že dojde ke smíření mezi ním a kardinálem Dominikem Dukou. „Mně vadí, že v poslední době kardinál ztrácí ve společnosti věrohodnost, a to oslabuje i věrohodnost církve, kterou oficiálně reprezentuje. Já cítím morální povinnost ukázat, že je i jiná podoba církve, že lidé, které kardinálův styl odrazuje, církev opouštět nemusejí. Zejména mne k tomu inspiruje papež František, díky němuž jsem musel mnoho věcí sám přehodnotit. S papežem Františkem začíná nová kapitola v dějinách křesťanství. Potřebuji si ale mnoho věcí ještě sám v klidu promyslet – a pak o tom zas napsat knížku,“ prozradil Tomáš Halík. „Tak s tím, že kardinál Duka ‚ztrácí ve společnosti věrohodnost‘ nesouhlasím, myslím si, že je tomu naopak. A nepřesvědčí mě ani nějaká nová Halíkova kniha, kterou si rád přečtu, ale možná už nyní mohu říci, že věřit jejím slovům příliš nebudu,“ dodává politolog.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
