Uhde si pokládá otázku, proč Havel nechtěl nikam stranicky patřit. Tak například v roce 1968 stanul Havel u zrodu Klubu nezávislých spisovatelů jako jeho předseda. „Politika tvořila dál podloží jeho postojů, měl konkrétní představu, jak by vypadal program demokratické politické strany a veřejně jeho obrysy formuloval, ale nepokusil se ji založit a v osobním rozhovoru s Alexandrem Dubčekem mu doporučoval legalizovat sociální demokracii,“ připomíná Uhde.
Vzpomíná také na to, že Havel se chopil iniciativní úlohy při vzniku Charty 77 a funkce jednoho z trojice jejích prvních mluvčích. Jenže následoval několikaměsíční pobyt ve vyšetřovací vazbě a sílící ohlas ve svobodném světě. V roce 1978 se Václav Havel podílel na ustavení a činnosti Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. „Signatář Charty 77 Ludvík Vaculík mu to vytkl: měl by si střežit klid k psaní a neprovokovat stupňování represí. Ale Václav Havel se jako občan angažoval z vnitřní nutnosti, jež byla stejně intenzivní jako potřeba psát. Byl obžalován, odsouzen a uvězněn. Odmítl nabídku odjet za hranice. V žaláři málem umřel. Ještě dřív, než se stal politikem, dotvrdil na své kůži přesvědčení, že za svůj názor a postoj má člověk ručit životem,“ píše dále Uhde.
Jako prezidentský kandidát byl bez vážné konkurence
Vzpomíná, jak Václavu Havlovi domlouvalo jeho disidentské okolí, že je jako prezidentský kandidát bez vážné konkurence. A jak Havlova manželka Olga prudce nesouhlasila. Ale Václav Havel přesto nakonec kandidaturu přijal, širší veřejnost se s ním rychle seznámila, byl zvolen a funkci zodpovědně vykonával.
Uhde uvádí, že Václav Havel se jako světově známá osobnost zasloužil o nebývalé zvýšení české prestiže v zahraničí. S andělem profesionální politiky však zápasil dál. Veřejně dával najevo přání omezovat moc parlamentních stran, přičiňoval se o to a absolvoval v tom směru několik konfliktů. Přitom si jeho nejbližší přátelští poradci uvědomovali, že ho jeho mimořádný společenský věhlas vybavil jedinečným předpokladem pro založení politické strany. Nevyslyšel je.
Chybí liberálně orientovaná strana
„Příčila se mu vidina, že se bude o každém jeho kroku hlasovat? Co když zvítězí něco podstatně jiného, než nač přísahal? Rezignuje?“ ptá se Uhde a přiznává, že nezná skutečné důvody, proč Havel nikam nechtěl stranicky patřit a nepatřil, ale je si jist, že byly vážné.
„To, že dnes nemáme silnou liberálně orientovanou stranu – důslednou stoupenkyni lidských svobod, příslušnosti k Západu a občanské a mezinárodní solidarity a sociální citlivosti –, působí ovšem jako handicap. Už ji podle mne nikdo nezaloží. Musejí ji suplovat iniciativy, výzvy a jiné nevolené složky společnosti. Podílím se na některých z nich a je mi přitom čím dál víc líto, že andělovo nejkrajnější pokušení neumělo být pro Václava Havla dostatečně přitažlivé,“ uzavírá Milan Uhde své zamyšlení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
