Uhde si pokládá otázku, proč Havel nechtěl nikam stranicky patřit. Tak například v roce 1968 stanul Havel u zrodu Klubu nezávislých spisovatelů jako jeho předseda. „Politika tvořila dál podloží jeho postojů, měl konkrétní představu, jak by vypadal program demokratické politické strany a veřejně jeho obrysy formuloval, ale nepokusil se ji založit a v osobním rozhovoru s Alexandrem Dubčekem mu doporučoval legalizovat sociální demokracii,“ připomíná Uhde.

Vzpomíná také na to, že Havel se chopil iniciativní úlohy při vzniku Charty 77 a funkce jednoho z trojice jejích prvních mluvčích. Jenže následoval několikaměsíční pobyt ve vyšetřovací vazbě a sílící ohlas ve svobodném světě. V roce 1978 se Václav Havel podílel na ustavení a činnosti Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. „Signatář Charty 77 Ludvík Vaculík mu to vytkl: měl by si střežit klid k psaní a neprovokovat stupňování represí. Ale Václav Havel se jako občan angažoval z vnitřní nutnosti, jež byla stejně intenzivní jako potřeba psát. Byl obžalován, odsouzen a uvězněn. Odmítl nabídku odjet za hranice. V žaláři málem umřel. Ještě dřív, než se stal politikem, dotvrdil na své kůži přesvědčení, že za svůj názor a postoj má člověk ručit životem,“ píše dále Uhde.