Vy nyní už vlastně máte tři muzea…
Triatlon, to je plavání, cyklistika a běh. Máme tři muzea – moc pěkně udělané Muzeum Železné opony v Rozvadově, které má tisíc dobových exponátů. Druhé je světový unikát, a to je sklad sovětské jaderné munice, jediný na světě, který je otevřený veřejnosti. Jezdí každou sobotu a neděli až několik set návštěvníků z celého světa. Nedávno tu byli z Německa, Nizozemí, Belgie a Francie. A triatlonové muzeum, to je do třetice. Od roku 1980 jsem byl v kolébce tohoto sportu ve světě. Myšlenka, někdy udělat muzeum, vznikla v roce 1982, kdy se mi podařilo zorganizovat světový rekord – uplavali jsme pět kilometrů v Thermalu v Karlových Varech, ujeli jsme 250 kilometrů na kolech mezi Plzní a Karlovými Vary a v Borském parku, kde nás bylo tehdy deset, jsme uběhli padesát kilometrů. A to zbořilo negativní hlasy vůči tomuto sportu, že lidský organismus nemá rezervy, aby pokryl tyto výkony. Zapomnělo se na tom, že sportovce neničí objem, ale ničí ho intenzita. Když se rozloží síly, tak jste schopni dělat neuvěřitelné výkony. Tehdy v roce 1982 to vzala americká strana, psala o tom UPI a Mladý svět. Na každého z nás byl jeden lékař. Jsou z toho úžasné snímky a je to zapsáno v Kochánkově Knize rekordů a v Guinessově knize rekordů. Dokumenty jsou uloženy zde v triatlonovém muzeu. V západní Evropě byl tehdy triatlon teprve v plenkách a já si uvědomil, že to jednou bude celosvětový sport, že to určitě jednou dostaneme na olympijské hry a bude nejen Evropská triatlonová unie, kterou se mi také podařilo založit, ale i světová federace, kde jsem stál opět v kolébce. Dnes má světová federace 171 zemí, což je jeden z nejrozšířenějších sportů. Syn byl v loňském roce v Itálii a tam byl Iron Man a bylo tam šest a půl tisíce lidí na jednom závodě! To je nejen sportovní, ale také společenská událost pro dotyčnou oblast.
Je pro vás Petr Macinka přijatelný jako ministr životního prostředí?Anketa
My jsme měli letos v Hradci Králové poloviční vzdálenosti a bylo tam 2800 závodníků z 63 zemí! To je důkaz toho, že vize ze začátku osmdesátých let se potvrdila a od té doby jsem sbíral veškeré dokumenty, které jsem dostával jak z domova, tak i ze světa. Je toho asi 600 kilo! Mám tam propozice, fotografie, medaile. Takže se našlo i místo v Plzni v soukromém domě.
Před deseti lety, když už jsem říkal, že to opravdu musím někde vystavit, tak o to projevilo zájem olympijské muzeum v Lausanne, které sbírá všechny historické dokumenty od všech sportů, které jsou na olympiádě. A já jsem se rozhodoval, jestli to tam dám, protože to doma samozřejmě překáželo.
Říkal jsem si, že by to mělo být v Plzni. Tehdejší vedení města jsem požádal, abych dostal něco k dispozici a byl jsem schopen zaplatit nájem na několik let dopředu, aby to bylo v Černé věži, kde se narodil Emil Škoda. Chtěl jsem tam udělat výstavu Škodovky a napojit na to triatlonové muzeum, protože ve Škodovce jsme pro tento sport udělali tehdy suverénně nejvíc. Lidé i vedení tomu velmi fandili. Bohužel závěr byl takový, že město rozhodlo, že tam bude tetovací studio.
A já tedy hledal další prostory a tento dům jsme postupně rekonstruovali. Mezitím se stala zajímavost, že město Karlovy Vary, kde jsme tehdy s Martinem Plecitým udělali závod, kdy se běželo po kolonádě, plavalo se v přehradě a jela se panoramatická silnice. V lázeňském městě byl o akci veliký zájem, protože ta kombinace sportu a zdraví právě na tomto místě koresponduje nejvíc. Vyhrál Jan Řehula. Město Karlovy Vary projevilo zájem, abych muzeum udělal tam. To bylo obtížné rozhodování, kdy jsem si říkal, že se Plzeň na to vykašlala. Pak se nám ale podařilo rekonstruovat tento dům, takže tady musí být muzeum alespoň dalších sto let.
Je pro vás Filip Turek přijatelný jako ministr zahraničí?Anketa
Vše tedy začalo v Plzni a na Hracholuské přehradě…
Úplně prvního Železného muže v originálních vzdálenostech udělal Jindra Čistota z Českých Budějovic v roce 1980. Byl někde v zahraničí a udělal si to pro sebe, aby viděl, zda to vůbec lze. On dělal ve škodovácké slévárně v Budějovicích a v roce 1984 mi poslal dopis o tom, že toto udělal. Dál se organizačně nikdy nezúčastnil, ale dokumenty jsou samozřejmě také tady v muzeu. Úplně první triatlon byl na Slapech a dělal to Tomáš Karlík. O tom jsem se dozvěděl z časopisu Stadion, a tam byla informace o tom, že nějací blázni ve světě jeli 200 kilometrů, plavali 4 kilometry a běželi maraton. To byl červenec 1980 a mně došlo, že všichni normální kluci ze vsi chodí plavat a jezdili na kole.
Dal jsem to tedy dohromady a první triatlon byl v roce 1981 právě na Hracholuskách. Bylo tam 120 závodníků a udělalo jich to 112. Jak tehdy říkal náš vynikající cyklista Jiří Hasman, že to byl perfektní závod, vlastně mistrovství, organizované škodováky.
Postupně jsme pak založili úplně první oddíl v Evropě při Slavii Vysoké školy Plzeň. Nesmělo se to jmenovat triatlon, a tak jsme to nazvali Úsek vytrvalostních sportů. Pak jsme zorganizovali československý koordinační výbor, tam byl Ivan Křivánek ze Slavkova, Standa Podzimek z Jičína a nějaký Gustav Anuliak. Ten ale pak emigroval, takže jej tehdejší systém zcela zavrhl.
V roce 1988 se nám podařilo založit Český svaz triatlonu. V roce 1989 se podařilo dát dohromady Světovu asociaci triatlonu, v Avignonu, a při té příležitosti se zorganizovalo první mistrovství světa v triatlonu, které vyhrál Američan Mark Allen a my jsme tam poslali náš první reprezentační tým. Bylo to přes Svaz mládeže, který umožnil, abychom vyjeli – parta asi pětadvaceti lidí.
Fotogalerie: - Macinku ne!
Nikdo na světě nemůže mít historii od roku 1980 do roku 1992. Z jednoho prostého důvodu – byl jsem tehdy nejmladší. Dnes z těch lidí, kteří zakládali tuto organizaci už nežije prakticky nikdo další.
Měl jsem výhodu, že jsem těch Iron Manů udělal dvacet...
Šel čas, triatlon se stal v roce 2000 v Sydney olympijským sportem…
Byl tam třetí, bronzový Plzeňák Jan Řehula. To byl obrovský úspěch. Na startu a po ulicích bylo milion lidí: Viděli to stovky milionů po celém světě. Je třeba říci, že cesta na olympiádu by byla daleko rychlejší a snažší, kdyby v roce 1988, kdy poprvé z pověření Mezinároldního olympijského výboru se ve Stockholmu sešli organizátoři a Mezinárodní organizace moderního pětiboje, triatlon začlenila do své organizace jako jednu z disciplin, a tím okamžikem bychom byli na olympiádě. Ale vznikl tam rozpor, protože tam byla skupinka lidí, kterou vedl Les McDonald z Kanady, která byla zásadně proti, protože on chtěl být předsedou Světové asociace triatlonu.
My jsme chtěli být co nejdříve na olympiádě s pětibojem a pak se časem odtrhnout. Ale parta lidí z Nového Zélandu, Francie a Nizozemí chtěla, aby byli samostatní – a tím se to všechno zdrželo. O dvanáct let! V roce 1988 byl klíč a všechna jednání jsou tady zaznamenána.
Triatlon se stal masovým, olympijským sportem. S odstupem času nesahá do triatlonu komerce?
Iron Man na Havajských ostrovech byl poprvé zorganizován v roce 1978 a šlo o patnáct závodníků. V roce 1979 tam už bylo kolem 120 závodníků, Iron Man je organizace s dosud existujícími právy na tuto značku. My, co jsme začínali v těsném závěsu a chtěli jsme, aby Iron Man byl začleněn do Světové federace triatlonu. Ale opět se k tomu dostal McDonald a parta jeho lidí, protože oni si podle nich tím vydělávají peníze a my jsme amatéři. Což tedy byla pravda. Ale ten Iron Man byla rozbuška. On měl mít svůj vlastní statut. Nedošlo však k tomu.
Fotogalerie: - Poklona pilotu Františkovi
My jsme samozřejmě tehdy závodili zdarma, ale dnes jsou v tom velké peníze, tak jako všude. Dnes má Iron Man 50 závodů po celém světě. Je to velice ziskový podnik. A Světová triatlonová asociace má samozřejmě práva k sériím, které se organizují.
Nedávno bylo mistrovství světa v triatlonu v Karlových Varech…
Tam se sjede celá elita. My jsme přenesli triatlon přes železnou oponu. Startoval v Německu, končil na Churáňově. Z toho jsem chtěl udělat mistrovství světa. Jenže elita světových závodníků mi řekla – Václave, my tam nepřijedeme, protože tam není ani pořádné ubytování a záchody. Což byla pravda. Kvůli tomu jsem s Martinem Plecitým přenesl závod do Karlových Varů, protože město bylo vybavené.
… a abychom byli vyvážení… co ženy?
Snaha tehdejšího vedení triatlonu byla, abychom víc a víc podporovali ženy. To bylo téměř upřednostňováno a adorováno.
Tohle bylo zbytečné. Dnes je tam spoustu žen a je to nádherná podívaná. Triatlon je prostě životní styl, úžasný způsob života – sportovat, cestovat, pracovat…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
_profil_top.jpg)
